Nikolaj Ivanovič Astrov

V r. 1892 absolvoval Právnickou fakultu Moskevské univerzity. Účastnil se výzkumů Spolku milovníků přírodovědy, antropologie a etnografie. V r. 1894 se stal moskevským metropolitním smírčím soudcem. V letech 1897 – 1906 byl moskevským městským tajemníkem a čestným smírčím soudcem, v r. 1905 se stal členem Moskevského městského zastupitelstva a stál v čele Kanceláře I. státní dumy. Od r. 1907 byl členem dozorčího výboru Moskevské městské kreditní společnosti, později stál v čele jejího představenstva. Byl členem Moskevského guberniálního zemského sněmu, členem představenstva a správní rady Moskevské městské lidové univerzity A. L. Šaňavského. Stal se členem vznikající politické strany Národní svoboda (později Konstitučně-demokratická strana). Nejprve byl zvolen za člena moskevského městského výboru strany, poté za člena ústředního výboru. Od r. 1912 byl členem redakčního a hospodářského výboru Spolku pro vydávání novin Russkije vedomosti. Během první světové války se podílel na založení a činnosti Všeruského svazu měst. Vedl lékařské, sanitární a personální oddělení svazu, díky jeho iniciativě bylo založeno ekonomické a municipální oddělení. Od r. 1916 byl předsedou Hlavního výboru Všeruského svazu měst. Byl posledním starostou Moskvy (1916). Během Únorové revoluce v r. 1917 se stal členem prezidia Výboru společenských organizací v Moskvě, poté členem Moskevského městského zastupitelstva a Ústavodárného shromáždění za stranu Národní svobody. Dvakrát odmítl návrhy Alexandra Fjodoroviče Kerenského na vstup do Prozatímní vlády. Po bolševickém převratu se stal jedním z organizátorů konspirativní organizace Devítka. Byl jedním ze zakladatelů koalice politických stran Svaz obnovy Ruska, zakladatelem a organizátorem činnosti ilegální organizace Všeruské národní ústředí. 26. srpna 1918 odjel na jih Ruska, aby navázal kontakt s generálem Michailem Vasiljevičem Aleksejevem. Podle přání generála Antona Ivanoviče Děnikina se stal členem Zvláštní rady při hlavním velitelství Ozbrojených sil Jižního Ruska (legislativní a správní orgán velení antibolševických sil na jihu Ruska v letech 1918 – 1919). Na konci r. 1920 inicioval rozpuštění Zvláštní rady. 13. března 1920 emigroval z Novorossijsku do Konstantinopole. Díky jeho iniciativě obnovil v zahraničí svoji činnost Prozatímní výbor Všeruského svazu měst (v Londýně, v Paříži a v Ženevě). V červenci 1920 společně s S. V. Paninovou navštívil Paříž a Londýn, aby poznal tamní veřejné mínění o bolševickém Rusku a způsobu jeho vlády. Po návratu byl Zemským městským výborem v Paříži vyslán do Ženevy, aby jeho jménem požádal Společnost národů a další humanitární organizace o pomoc pro ruské běžence. Od r. 1924 žil v Československu. Přednášel na Ruské lidové univerzitě, pracoval v redakci novin Poslednije novosti. Byl členem Kuratoria Ruské lidové univerzity v Praze (od 8. prosince 1925), místopředsedou Rady Ruského zahraničního historického archivu v Praze a členem jeho vědecké komise, místopředsedou Jednoty ruských emigrantských organizací v Praze, předsedou Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR (1930 – 1932), členem Výboru Dne ruské kultury, Ruské historické společnosti, Ruské hudební společnosti. Svobodný zednář, člen Lóže Velikého Východu. Je pochován na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.