PhDr. Jiří Bečka, CSc. (2. 2. 1930 – 4. 4. 2014)

Odborně se zabý­val čes­ko-pol­ský­mi lite­rár­ní­mi vzta­hy ve 2. polo­vi­ně 19. sto­le­tí a poz­dě­ji také ději­na­mi Slovanského ústa­vu do roku 1948. Kromě této čin­nos­ti se sys­te­ma­tic­ky věno­val bib­li­o­gra­fic­ké čin­nos­ti v obo­ru slo­van­ských lite­ra­tur. S jeho jmé­nem navždy zůsta­ne spo­je­na pře­de­vším roz­sáh­lá tří­díl­ná pub­li­ka­ce „Slavica v čes­ké řeči“, zahr­nu­jí­cí roz­sáh­lou bib­li­o­gra­fii čes­kých pře­kla­dů lite­rár­ních tex­tů z lite­ra­tur slo­van­ských náro­dů od nej­star­ších dob až do roku 1918.

Mgr. Ljubov Běloševská (27. 8. 1946 – 11. 11. 2013)

Zasadila se o zahá­je­ní kom­plex­ní­ho a v čes­kém pro­stře­dí oje­di­ně­lé­ho výzku­mu rus­ké emi­gra­ce v mezi­vá­leč­ném Československu a jako autor­ka či edi­tor­ka se zaslou­ži­la o vydá­ní řady pub­li­ka­cí věno­va­ných této problematice.

PhDr. Emilie Bláhová, CSc. (13. 6. 1931 – 9. 10. 2016)

Emilie Bláhová pat­ři­la k vůd­čím osob­nos­tem čes­ké pale­o­slo­ve­nis­ti­ky. K hlav­ním oblas­tem její­ho bada­tel­ské­ho zájmu pat­ři­ly nej­růz­něj­ší aspek­ty sta­ro­slo­věn­šti­ny, z nichž srdeč­ní zále­ži­tost před­sta­vo­va­ly sta­ro­slo­věn­ské homi­lie. Těžištěm prá­ce Emilie Bláhové ale byla sta­ro­slo­věn­ská lexi­ko­gra­fie – autor­sky se podí­le­la na zpra­co­vá­ní Slovníku jazy­ka sta­ro­slo­věn­ské­ho, dále byla spo­lu­au­tor­kou Staroslověnského slov­ní­ku pod­le ruko­pi­sů 10. – 11. sto­le­tí a jako vedou­cí redak­tor­ka doved­la k vydá­ní celý prv­ní díl Řecko-sta­ro­slo­věn­ské­ho inde­xu. V letech 2004 – 2010 zastá­va­la také funk­ci vedou­cí redak­tor­ky časo­pi­su Slavia.

PhDr. Milada Černá, CSc. (22. 6. 1930 – 23. 4. 2024)

Serbokroatistka Milada Černá se dlou­ho­do­bě zabý­va­la zejmé­na otáz­ka­mi spo­je­ný­mi s čes­kou recep­cí srb­ské a chor­vat­ské lite­ra­tu­ry, respek­ti­ve s jiho­slo­van­ský­mi reflexe­mi tvor­by auto­rů čes­kých. Svou kan­di­dát­skou dizer­ta­ci věno­va­la dílu Prokopa Chocholouška. Na poli dějin srb­ské a chor­vat­ské lite­ra­tu­ry je pak smě­ro­vý i časo­vý roz­ptyl jejích odbor­ných zájmů vskut­ku impo­zant­ní, pojí­ma­je v sebe obdo­bí (pre)romantismu, moder­ny, mezi­vá­leč­ných avant­gard i lite­ra­tu­ry sou­čas­né. Milada Černá po celou tota­lit­ní dobu v pod­sta­tě jako jedi­ná sou­stav­ně komen­to­va­la vývoj uva­žo­vá­ní o srb­ské a chor­vat­ské lite­rár­ní his­to­rii, věnu­jíc se ved­le obec­něj­ších meto­do­lo­gic­kých úvah ke kon­cep­tu lite­rár­ních dějin také kri­ti­ce. Činná byla rov­něž jako pře­kla­da­tel­ka děl chor­vat­ských i srb­ských pro­za­i­ků (I. Andrić, B. Ćopić, V. Desnica, A. Diklić, A. Isaković, V. Kaleb, M. Kapor, M. Krleža, I. Kušan, R. Marinković). 

doc. PhDr. Zoe Hauptová, CSc. (9. 2. 1929 – 23. 1. 2012)

Přední čes­ká pale­o­slo­ve­nist­ka, dlou­ho­le­tá redak­tor­ka Slovníku jazy­ka sta­ro­slo­věn­ské­ho, vyso­ko­škol­ská pedagožka.

Jasna Hloušková (12. 6. 1946 – 1. 12. 2002)

Poslední žač­ka Karla Krejčího, člen­ka lite­rár­něvěd­né­ho oddě­le­ní Slovanského ústa­vu, sekre­tář­ka redak­ce časo­pi­su Slavia. Zaměřovala se pře­de­vším na pol­skou lite­ra­tu­ru 19. a 20. sto­le­tí, zejmé­na pak na osob­nost Stanisława Przybyszewského, jehož pamě­ti a kore­spon­den­ci pře­lo­ži­la do češtiny.

PhDr. Danuše Hronková (6. 2. 1930 – 12. 1. 2022)

Bulharistka, lite­rár­ní his­to­rič­ka, pře­kla­da­tel­ka a pub­li­cist­ka. Po abso­lu­to­riu bul­har­ské a čes­ké filo­lo­gie na FF UK nastou­pi­la v roce 1953 do Slovanského ústa­vu teh­dej­ší Československé aka­de­mie věd jako pra­cov­ni­ce lexi­ko­gra­fic­ké­ho oddě­le­ní, kde pod vede­ním Karla Hory vzni­kal vel­ký Bulharsko-čes­ký slov­ník (1959). V ústa­vech ČSAV (Ústavu jazy­ků a lite­ra­tur, Ústavu pro čes­kou a svě­to­vou lite­ra­tu­ru) půso­bi­la až do své­ho odcho­du na odpo­či­nek v roce 1988. Odborný zájem sou­stře­di­la na nověj­ší bul­har­skou lite­ra­tu­ru a její recep­ci v čes­kém pro­stře­dí, na čes­ko-bul­har­ské lite­rár­ní vzta­hy, na hod­no­ce­ní kva­li­ty čes­kých pře­kla­dů z bul­har­šti­ny, na moder­ní bul­har­ské bás­nic­tví 20. sto­le­tí a někte­ré sou­čas­né lite­rár­ní jevy. Hesly o bul­har­ském písem­nic­tví při­spě­la do čes­kých i zahra­nič­ních ency­klo­pe­dií a slovníků. 

Prom. fil. Václav Konzal (13. 12. 1931 – 3. 11. 2020)

Václav Konzal se naro­dil 13. pro­sin­ce 1931 v Praze. Kvůli nepří­z­ni doby mohl vědec­ky půso­bit až od roku 1970, kdy se zapo­jil do pra­cí na Slovníku jazy­ka sta­ro­slo­věn­ské­ho. V sou­čas­ném oddě­le­ní pale­o­slo­ve­nis­ti­ky a byzan­to­lo­gie Slovanského ústa­vu AV ČR pak aktiv­ně půso­bil až do své­ho odcho­du na odpo­či­nek v roce 2015 a význam­nou měrou se podí­lel na zpra­co­vá­ní nava­zu­jí­cích Dodatků ke Slovníku jazy­ka sta­ro­slo­věn­ské­ho, zavr­še­ných v roce 2016.
Ve vlast­ní bada­tel­ské čin­nos­ti se Václav Konzal zabý­val pře­de­vším čes­kou redak­cí cír­kev­ní slo­van­šti­ny a otáz­kou kon­ti­nu­i­ty mezi sta­ro­slo­věn­ským a čes­ko­cír­kev­ně- slo­van­ským písem­nic­tvím. K hlav­ním poči­nům v této oblas­ti pat­ří sesta­ve­ní monu­men­tál­ní dvou­díl­né edi­ce 40 homi­lií Řehoře Velikého na evan­ge­lia (2005, 2006) či mono­gra­fie věno­va­ná Staroslověnské mod­lit­bě pro­ti ďáblu (2015).
Spolu s dal­ší­mi kole­gy ze SLÚ se Václav Konzal podí­lel také na pře­kla­dech vybra­ných sta­rých pamá­tek do nové češ­ti­ny. Zásadní pří­spěv­ky v této oblas­ti před­sta­vu­jí pře­kla­dy legend vác­lav­sko-lud­mil­ské­ho cyk­lu (Staroslověnské legen­dy čes­ké­ho půvo­du – nej­star­ší kapi­to­ly z dějin čes­ko-rus­kých kul­tur­ních vzta­hů, 1976) či pře­klad vybra­ných sta­ro­rus­kých tex­tů (Písemnictví rus­ké­ho stře­do­vě­ku, 1989). Kromě pale­o­slo­ve­nis­ti­ky se Václav Konzal věno­val také litur­gic­kým pře­kla­dům. Spolu s Bonaventurou Boušem a Miloslavem Mášou pře­lo­žil vět­ši­nu v dneš­ní době uží­va­ných řím­sko­ka­to­lic­kých litur­gic­kých tex­tů a pro nakla­da­tel­ství Vyšehrad pře­lo­žil také řadu sou­čas­ných litur­gic­kých či teo­lo­gic­kých děl.
Za svou vědec­kou čin­nost obdr­žel Václav Konzal někte­rá oce­ně­ní – v roce 2009 pře­vzal v Senátu Parlamentu ČR Cenu Rudolfa Medka a v roce 2013 byl oce­něn Pamětní medai­lí Jana Patočky udě­lo­va­nou Akademií věd ČR.

PhDr. Vladimír Kříž (20. 7. 1948 – 2. 5. 2019)

Literární vědec, bul­ha­ris­ta, vyso­ko­škol­ský peda­gog a v nepo­sled­ní řadě i zakla­da­tel nakla­da­tel­ství Euroslavica, jehož péčí více než čtvrt­sto­le­tí vychá­ze­ly tři vědec­ké časo­pi­sy – Slavia, Germanoslavica a Byzantinoslavica – i dal­ší pub­li­ka­ce Slovanského ústavu.

Prof. PhDr. Oldřich Leška, CSc. (16. 6. 1927 – 9. 8. 1997)

Rusista, ukra­ji­nis­ta, obec­ný jazy­ko­vě­dec, jeho prá­ce se týka­ly gra­ma­ti­ky (pře­de­vším for­mál­ní a séman­tic­ké mor­fo­lo­gie), lexi­ko­gra­fie, zvu­ko­vé strán­ky jazy­ka. Všímal si nejen jazy­ka sou­čas­né­ho a spi­sov­né­ho, ale i dia­lek­tů a vždy bral do úva­hy his­to­rii jazy­ka a pod­mín­ky jeho vývo­je. K jeho záslu­hám pat­ří i obno­ve­ní Pražského lin­gvis­tic­ké­ho krouž­ku (roz­puš­těn po roce 1948).

PhDr. Zdenka Ribarova (13. 6. 1945 – 13. 3. 2019)

Většinu své­ho pra­cov­ní­ho živo­ta strá­vi­la Zdenka Ribarova v Ústavu make­don­ské­ho jazy­ka při Univerzitě sv. Cyrila a Metoděje ve Skopji, kde se věno­va­la pře­de­vším nej­růz­něj­ším aspek­tům make­don­ské redak­ce cír­kev­ní slo­van­šti­ny. K význam­ným poči­nům v tom­to ohle­du pat­ří zejmé­na pří­pra­va edic Radomirova evan­ge­lia (spo­lu s R. Ugrinovou Skalovskou, 1989) a Grigorovičova pari­mej­ní­ku (spo­lu se Zoe Hauptovou, 1998 a 2014). Ve Slovanském ústa­vu AV ČR zača­la pra­co­vat po svém návra­tu do vlas­ti v roce 2000 a v tom­to obdo­bí se těžiš­tě její­ho zájmu pře­su­nu­lo na sta­ro­slo­věn­skou a cír­kev­něslo­van­skou lexi­ko­gra­fii. Kromě autor­ské­ho podí­lu na zpra­co­vá­vá­ní Řecko-sta­ro­slo­věn­ské­ho inde­xu vyko­ná­va­la Zdenka Ribarova funk­ci vedou­cí redak­tor­ky Slovníku make­don­ské redak­ce cír­kev­ní slo­van­šti­ny (od počát­ku jeho vydá­vá­ní v roce 2000), Slovníku chor­vat­ské redak­ce cír­kev­ní slo­van­šti­ny (od roku 2011) a pod jejím vede­ním byl v roce 2015 vydán také prv­ní díl Srovnávacího inde­xu ke slov­ní­kům zpra­co­vá­va­ným v rám­ci Komise pro cír­kev­něslo­van­ské slov­ní­ky při MKS.
V rám­ci oslav 45. výro­čí zalo­že­ní Makedonské aka­de­mie věd a umě­ní byla Zdenka Ribarova v roce 2012 oce­ně­na medai­lí Blaže Koneského za zvlášt­ní pří­nos ve výzku­mu a roz­vo­ji make­don­ské­ho jazy­ka a v roce 2015 jí byla udě­le­na čest­ná obo­ro­vá medai­le Josefa Dobrovského za záslu­hy ve filo­lo­gic­kých a filo­so­fic­kých vědách.

prom. fil. Marie Sádlíková (28. 2. 1931 – 24. 6. 2020)

Většinu své­ho pro­fes­ní­ho živo­ta zasvě­ti­la rusis­tic­ky zamě­ře­né pře­kla­do­vé lexi­ko­gra­fii. Spolupracovala na význam­ných lexi­ko­gra­fic­kých pro­jek­tech, pod vede­ním před­ních osob­nos­tí, jaký­mi byli L. V. Kopecký, O. Leška či N. P. Savický, se podí­le­la na tvor­bě řady rus­ko-čes­kých a čes­ko-rus­kých slov­ní­ků. Na začát­ku 21. sto­le­tí se zaslou­ži­la o vydá­ní pře­pra­co­va­né­ho a pod­stat­ně roz­ší­ře­né­ho Velkého čes­ko-rus­ké­ho slov­ní­ku, kte­rý v tiš­tě­né i elek­tro­nic­ké ver­zi reflek­to­val spo­le­čen­ské změ­ny, jež po roce 1989 pro­běh­ly v České repub­li­ce i v Rusku a záko­ni­tě se odra­zi­ly ve slov­ní záso­bě obou jazy­ků. Zapojila se i do výzku­mu neo­lo­gie a neo­gra­fie jako spo­lu­au­tor­ka Rusko-čes­ké­ho a čes­ko-rus­ké­ho slov­ní­ku neo­lo­gi­z­mů či jako člen­ka autor­ské­ho kolek­ti­vu, kte­rý vytvo­řil dnes již veřej­nos­ti vol­ně pří­stup­nou a odbor­ní­ky vel­mi oce­ňo­va­nou Rusko-čes­kou elek­tro­nic­kou slov­ní­ko­vou data­bá­zi.

prom. fil. Nikolaj Petrovič Savický, CSc. (16. 3. 1935 – 24. 7. 2018)

Své vědec­ké bádá­ní zamě­řo­val na teo­re­tic­kou syn­chron­ní lin­gvis­ti­ku i pře­kla­do­vou lexi­ko­gra­fii. Jako vystu­do­va­ný rusis­ta a ukra­ji­nis­ta se kon­cepč­ně i redakč­ně inten­ziv­ně podí­lel na vel­kých lexi­ko­gra­fic­kých pro­jek­tech, jako byly Velký čes­ko-rus­ký slov­ník, Ukrajinsko-čes­ký a čes­ko-ukra­jin­ský slov­ník a Rusko-čes­ká elek­tro­nic­ká slov­ní­ko­vá data­bá­ze. V 90tých letech byl jed­ním z prv­ních věd­ců v Čechách, kdo ve svých stu­di­ích a v jím vede­ných gran­to­vých pro­jek­tech sys­te­ma­tic­ky zkou­mal pří­liv nových slov do češ­ti­ny, ruš­ti­ny a ukra­jin­šti­ny, a zaslou­žil se tak o roz­voj obo­ru neo­lo­gie a neo­gra­fie. Byl spo­lu­au­to­rem Rusko-čes­ké­ho a čes­ko-rus­ké­ho slov­ní­ku neo­lo­gi­z­mů i Ukrajinsko-čes­ké­ho slov­ní­ku neo­lo­gi­z­mů, auto­rem řady teo­re­tic­kých lin­gvis­tic­kých stu­dií, jako spo­lu­au­tor je pode­psán i pod prv­ní čes­ky psa­nou Mluvnicí sou­čas­né ukra­jin­šti­ny.

PhDr. Vladimír Vavřínek, CSc., Dr.h.c. (5. 8. 1930 – 14. 8. 2024)

Na praž­ské filo­zo­fic­ké fakul­tě vystu­do­val obo­ry his­to­rie a kla­sic­ká filo­lo­gie a násled­ně pokra­čo­val ve vědec­ké aspi­ran­tu­ře v Historickém ústa­vu ČSAV. V letech 1970 – 1992 byl Vladimír Vavřínek vědec­kým pra­cov­ní­kem Kabinetu pro stu­dia řec­ká, řím­ská a latin­ská, kam byla po reor­ga­ni­za­ci v roce 1963 pře­ve­de­na byzan­to­lo­gic­ká sek­ce Slovanského ústavu. 

Ve své odbor­né čin­nos­ti se Vladimír Vavřínek zamě­řo­val pře­de­vším na byzant­sko-slo­van­ské vzta­hy a zejmé­na pak na ději­ny Velké Moravy a význam cyri­lo­me­to­děj­ské misie. Důležité jsou také záslu­hy Vladimíra Vavřínka o časo­pis Byzantinoslavica, jehož vedou­cím redak­to­rem byl v letech 1990 – 2000, při­čemž v redak­ci časo­pi­su půso­bil již od roku 1970. 

Po roce 1989 se stal Vladimír Vavřínek klí­čo­vou posta­vou v pro­ce­su obno­vo­vá­ní samo­stat­né­ho Slovanského ústa­vu, kte­rý pře­de­vším díky jeho záslu­hám zís­kal práv­ní sub­jek­ti­vi­tu k 1. led­nu 1998. Vladimír Vavřínek pak vyko­ná­val funk­ci ředi­te­le v letech 1998 – 2007. 

Za svou odbor­nou čin­nost obdr­žel Vladimír Vavřínek mno­há tuzem­ská i mezi­ná­rod­ní oce­ně­ní, z nichž může­me jme­no­vat obo­ro­vou medai­li Josefa Dobrovského, udě­le­nou Akademickou radou AV ČR (2006), či udě­le­ní aka­de­mic­ké hod­nos­ti doc­tor hono­ris causa uni­ver­zi­tou v Šumenu za vědec­ký pří­nos k cyri­lo­me­to­děj­ským stu­di­ím (2011).

PhDr. Josef Vlášek (18. 5. 1934 – 6. 8. 2014)

Ve svém odbor­ném zamě­ře­ní se věno­val pře­de­vším vel­ko­mo­rav­ské, pol­ské a lužic­ko­srb­ské lite­ra­tu­ře a jeho belet­ris­tic­ké pře­kla­dy z těch­to jazy­ků jsou dodnes vyso­ce ceně­ny. Dlouhá léta půso­bil také jako výkon­ný redak­tor časo­pi­su Slavia.

PhDr. Slavomír Wollman, DrSc. (3. 8. 1925 – 27. 1. 2012)

Významný čes­ký lite­rár­ní vědec, sla­vis­ta, kom­pa­ra­tis­ta, dlou­ho­le­tý hlav­ní redak­tor časo­pi­su Slavia a člen Českého i Mezinárodního komi­tétu slavistů.