Jekatěrina Konstantinovna Breško-Breškovská

„Babička ruské revoluce“. Narodila se ve šlechtické rodině, dětství a mládí prožila v rodiné usedlosti v Černigovské gubernii. Vystudovala dívčí gymnázium. V mládí učila ve vesnické škole. Účastnila se narodnického hnutí. V září 1874 byla zatčena a uvězněna, v r. 1878 byla odsouzena k pěti letům nucených prací a následnému vyhnanství v tzv. Procesu sto devadesáti tří. V r. 1896 se vrátila ze Sibiře do evropské části Ruska. Patřila mezi zakladatele a vedoucí představitele Strany socialistů-revolucionářů, byla členkou ústředního výboru strany (1902). V letech 1903 – 1905 žila v zahraničí, v květnu 1905 se vrátila do Ruska. V r. 1907 byla zatčena a v r. 1910 odsouzena k doživotnímu vyhnanství na Sibiři pod stálým policejním dohledem. Po Únorové revoluci v r. 1917 ji Prozatímní vláda pozvala do Petrohradu. Stala se členkou Ústavodárného shromáždění a Výboru členů Ústavodárného shromáždění. Počátkem r. 1920 odjela s českoslovnskými legionáři z Ruska. Přes Japonsko, USA a Francii přijela v září téhož roku do Československa. Na začátku r. 1921 žila v Paříži, v polovině roku se vrátila do Československa a usadila se na Podkarpatské Rusi. Věnovala se osvětové činnosti. Za peníze, které vybraly ženské organizace v Americe, financovala zřízení internátů pro studenty (chlapeckého v Užhorodě a dívčího v Mukačevu), provoz sirotčince ve vsi Neresnica a také provoz ruské tiskárny. Spolupracovala s redakcemi novin Dni (Berlín) a Volja Rossii, publikovala články v četných českých periodikách. Koncem 20. let se vrátila do Čech, žila v rodině Lazarevových ve Chvalech. Jejího pohřbu se účastnil A. I. Kerenskij a oficiální představitelé Československa a ruské emigrace. Je pohřbena na místním hřbitově ve Chvalech.