Petr Semjonovič Camutali

Vystudoval 1. reálné učiliště v Petrohradě (1907) a ve studiích pokračoval nejprve na Polytechnickém institutu v Moskvě (1908 – 1909) a poté na Institutu dopravních inženýrů v Petrohradě (absolvoval s titulem inženýra v květnu 1915). V letech 1914 – 1915 pracoval pod vedením I. I. Sikorského jako konstruktér v leteckém oddělení Rusko-baltického vagónového závodu RBVZ v Petrohradě. Od června 1915 byl náčelníkem oddělení prací na železnici 12. armády. Od dubna 1916 do února 1917 pracoval jako inženýr v oddělení stavby a údržby mostů technického správy Severozápadní železnice, od února 1917 do dubna 1919 byl zástupcem vedoucího tohoto oddělení, následně zastával funkci náčelníka stavebního oddělení Správy železnic při Štábu hlavního velitelství v Mogilevu. V dubnu 1919 odjel do Jekatěrinoslavi a odtud s Děnikinovou armádou do Rostova na Donu, kde sloužil nejprve jako referent v Radě inženýrů Správy železnic a od října 1919 jako pobočník velitele rostovského železničního uzlu. Po evakuaci Rostova (26. prosince 1919) byl přidělen ke zvláštnímu zmocněnci pro Tichorecký kraj. Počátkem r. 1920 onemocněl tyfem a 21. února byl evakuován z Novorossijska do Sevastopolu. 17. května 1920 byl s armádou evakuován ze Sevastopolu do Konstantinopole, kde pracoval jako mechanik v amerických garážích a ve firmě Société anonyme des docx et ataliers du haupt Bosphore. Do Československa přijel 17. ledna 1922 s poslední skupinou studentů vybraných Akademickou skupinou při Svazu ruských studentů v Konstantinopoli. Od dubna 1922 do srpna 1929 byl zaměstnán v ČKD jako samostatný výpočtář a konstruktér stacionárních mechanismů a parních kotlů pro lokomotivy. Od 17. září 1929 pracoval v pražském ústředí Škodových závodů jako projektant v lodním oddělení. V r. 1933 získal československé občanství. V březnu 1937 byl přeložen do pobočky Škodových závodů v Hradci Králové, kde rozvázal pracovní poměr a znovu nastoupil do ČKD jako expert na stavbu lodí. V r. 1947 složil na Českém vysokém učení technickém v Praze zkoušky nutné pro obhajobu dizertační práce. V letech 1946 – 1949 pracoval v loděnici Adolf Špirk, Praha Smíchov. Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.