Viktor Vasiljevič Černavin

Pocházel ze šlechtické rodiny. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Omsku (1896) studoval na Nikolajevské vojenské inženýrské akademii (1896 – 1899) a na Nikolajevském vyšším vojenském učilišti (1901 – 1904). V r. 1905 byl jako důstojník Generálního štábu poslán na mandžuskou frontu. Po skončení rusko-japonské války sloužil jako starší důstojník ve štábu Vilenského vojenského okruhu. V první světové válce byl velitelem pluku ve východním Prusku, v Haliči a na rumunské frontě. V r. 1917 byl povýšen na brigádního generála. V letech 1918 – 1920 sloužil v Dobrovolnické armádě ve štábu Krymsko-azovské armády. Byl náčelníkem štábu generála N. N. Šillinga. V březnu 1920 byl evakuován z Krymu a přes Sofii a Bělehrad přijel v květnu téhož roku do Československa. Pracoval v Ruském zahraničním historickém archivu (1928 – 1934), kde kompletoval materiály, týkající se vojenských dějin. Od r. 1934 byl členem rady archivu. V letech 1931 – 1945 působil jako expert v oddělení dokumentů Archeologického ústavu N. P. Kondakova a současně pracoval v pražském Vojenském vědeckém ústavu a vedl semináře o první světové válce na Ruské lidové univerzitě. Podílel se na řízení Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům). Své práce publikoval v časopisech Russkij invalid, Morskoj žurnal, Vojennyj sbornik. Byl členem Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR. V květnu 1945 byl v Praze zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, na konci téhož roku byl propuštěn. V r. 1946 získal sovětské občanství. Byl členem Klubu sovětských občanů. Po nuceném vystěhování z Profesorského domu odjel v r. 1955 k přátelům do Olomouce, kde žil do konce života. Napsal vzpomínky na rusko-japonskou válku.