Vasilij Akimovič Charlamov

Vystudoval Moskevskou duchovní akademii (1895 – 1899) a Historickou a filologickou fakultu Moskevské univerzity (1899 – 1904). Prováděl archeologické vykopávky stepních mohyl. Během revoluce v r. 1905 byl pronásledován za politickou aktivitu. V r. 1906 vstoupil do Konstitučně demokratické strany. Za Oblast vojska Donského byl zvolen členem všech čtyř Státních dum. Během první světové války byl předsedou Donsko-kubáňského oddělení Zemského svazu. V r. 1915 vydával noviny Rostovskaja reč. V listopadu 1917 vedl Jednotnou vládu Jihovýchodního svazu kozáckých vojsk, kavkazských horalů a svobodných stepních národů. Aktivně se účastnil bílého hnutí na Donu. Byl členem Prozatímní rady Ruské republiky a Ústavodárného shromáždění. Za občanské války zastával funkci předsedy Donského kruhu, byl členem koaličního ministerstva generála A. I. Děnikina. Byl předsedou Jednotné rady Donu, Kubáně a Těreku. Usadil se v Novočerkassku, kde vyučoval na gymnáziu. V únoru 1920 emigroval z Novorossijsku na Kypr a přes Konstantinopol, Paříž a Sofii odjel do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V Bělehradě se zabýval veřejně prospěšnými pracemi. V říjnu 1923 přijel do Československa. Redigoval časopisy Kazačij puť a Puť kazačestva. Byl předsedou kulturního a osvětového odboru Všekozáckého zemědělského svazu v ČSR, Donské historické komise, členem vedení Jednoty ruských emigrantských studentských organizací v ČSR, členem rady Ruského zahraničního historického archivu, Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, Svazu ruských válečných invalidů v ČSR, Kuratoria Ruské lidové univerzity, členem a akcionářem vydavatelského družstva Jedinstvo. V dubnu 1945 odjel do Německa. V Řeznu se stal hlavním představitelem ruské kolonie. Od r. 1948 žil v Argentině. Byl autorem několika knih, ve kterých se zabýval dějinami a etnografií Donského kraje. Zemřel při dopravní nehodě (byl sražen automobilem).