Ivan Semjonovič Beleckij

Studoval na Charkovské univerzitě. Od července 1919 bojoval v hodnosti praporčíka v Ozbrojených silách Jihu Ruska v Markovově pěchotní divizi (součást Ruské armády generála P. N. Wrangela). V listopadu 1920 byl evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli, kde byl povýšen na štábního kapitána, a dále sloužil u 3. praporu Markovova pluku, se kterým odjel do Bulharska. 19. října 1922 přijel do Československa. V letech 1922 – 1923 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté pokračoval ve studiu na Ruské právnické fakultě v Praze. Byl členem Národní studentské jednoty, účastnil se akcí eurasijců. Byl členem Kroužku pro studium současné ruské literatury a Kroužku pro studium současného Ruska při Ruské lidové univerzitě v Praze. Byl náčelníkem oddělení Ruského národního a sociálního hnutí v protektorátu Čechy a Morava. 28. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a tam odsouzen na deset let v nápravněpracovních táborech. Datum a místo smrti nejsou známé. V r. 2002 byl rehabilitován.