Konstantin Gavrilovič Belousov
Vystudoval Achtyrské gymnázium v Sumském újezdu, potom studoval v Petrohradském institutu dopravních inženýrů (studium nedokončil). V r. 1918 vstoupil do dobrovolnických jednotek hraběte F. A. Kellera v Kyjevě, v r. 1919 do Ozbrojených sil Jihu Ruska. Sloužil v eskadroně 12. hulánského Bělgorodského pluku, v listopadu 1919 byl těžce raněn. V lednu 1920 onemocněl tyfem a převezen na léčení do nemocnice v Novorossijsku. 1. listopadu 1920 byl evakuován do Konstantinopole. Do 1. října 1921 žil v Řecku, poté se vrátil do Konstantinopole a 1. prosince 1921 přijel se studentským transportem do Československa. V r. 1924 dokončil studium na Českém vysokém učení technickém (v r. 1929 získal titul RTDr.) a odjel na Slovensko. Do r. 1931 byl vedoucím oddělení pro využití vodní energie Okresní správy, v letech 1939 – 1940 byl zaměstnán jako technický poradce pro vodní stavby na ministerstvu dopravy a obecních prací. V r. 1940 byl jmenován mimořádným profesorem pro obor vodní stavby a vodní hospodářství. Byl zakladatelem a prvním ředitelem Vodohospodářského ústavu Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Pracoval na projektech využití vodní energie a na projektování vodních cest. Vypracoval celkové projekty pro využití vodní energie z Oravy a Váhu v úseku Žilina – Šaľa, projektoval druhou a třetí kaskádu vodních elektráren Ladce, Iłava a Dubnica a Oravskou přehradu. Organizoval akademické kurzy Ruského vševojenského svazu. Byl předsedou Spolku Gallipolců v Bratislavě. Své práce publikoval v časopise Technický obzor slovenský. V r. 1945 odjel do Mnichova, kde v rámci UNRRA organizoval pomoc mládeži. V r. 1947 odjel do USA, kde se podílel na projektování přehrad na řece sv. Vavřince. Byl zakladatelem a čestným členem Spolku ruských inženýrů v USA, předsedou Ruské akademické skupiny v USA a místopředsedou Ruského pravoslavného fondu. Je pohřben na hřbitově Novo-Divjejevského kláštera ve státě New York.
Otec: Gavril Belousov
Matka: Olga Ivanovna (v r. 1928 přijela k synovi do Československa)
Manželka: Taťjana Sergejevna, rozená Verchovskaja (18. 6. 1905, Vjatka – 10. 4. 1999; lékařka. V dubnu 1921 emigrovala do Konstantinopole, od 7. dubna 1922 žila v Bratislavě. Vystudovala Lékařskou fakultu Univerzity Komenského. Manželství bylo uzavřeno v r. 1926.)
viz Slovenský biografický slovník (od roku 833 do roku 1990); Zv. 1. A – D. Matica slovenská, Martin 1986
viz Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996
Praha XVII, Břevnov, Šlikova 522; Púchov
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 179
Slovenský biografický slovník (od roku 833 do roku 1990); Zv. 1. A – D. Matica slovenská, Martin 1986
Александров, Евгений Александрович. Русские в Северной Америке. Биографический словарь. Хэмден (Коннектикут, США) – Сан-Франциско (США) – Санкт-Петербург (Россия) 2005
Harbuľová, Ľubica. Ruská emigrácia a Slovensko (Pôsobenie ruskej pooktóbrovej emigrácie na Slovensku v rokoch 1919 – 1939). FF PU, Prešov 2001
Волков, Сергей Владимирович. Офицеры армейской кавалерии. Опыт мартиролога. Русский путь, Москва 2004
Чумаков, Александр Викторович. Россияне в Словакии. Российские соотечественники в Словакии. История и современность. Stredná odborná škola polygrafická, Bratislava 2008, с. 68, 69
Куликова, М. Белоусов Константин Гаврилович. In: http://www.ihst.ru/projects/emigrants/ [on-line]