Konstantin Gavrilovič Belousov

Vystudoval Achtyrské gymnázium v Sumském újezdu, potom studoval v Petrohradském institutu dopravních inženýrů (studium nedokončil). V r. 1918 vstoupil do dobrovolnických jednotek hraběte F. A. Kellera v Kyjevě, v r. 1919 do Ozbrojených sil Jihu Ruska. Sloužil v eskadroně 12. hulánského Bělgorodského pluku, v listopadu 1919 byl těžce raněn. V lednu 1920 onemocněl tyfem a převezen na léčení do nemocnice v Novorossijsku. 1. listopadu 1920 byl evakuován do Konstantinopole. Do 1. října 1921 žil v Řecku, poté se vrátil do Konstantinopole a 1. prosince 1921 přijel se studentským transportem do Československa. V r. 1924 dokončil studium na Českém vysokém učení technickém (v r. 1929 získal titul RTDr.) a odjel na Slovensko. Do r. 1931 byl vedoucím oddělení pro využití vodní energie Okresní správy, v letech 1939 – 1940 byl zaměstnán jako technický poradce pro vodní stavby na ministerstvu dopravy a obecních prací. V r. 1940 byl jmenován mimořádným profesorem pro obor vodní stavby a vodní hospodářství. Byl zakladatelem a prvním ředitelem Vodohospodářského ústavu Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Pracoval na projektech využití vodní energie a na projektování vodních cest. Vypracoval celkové projekty pro využití vodní energie z Oravy a Váhu v úseku Žilina – Šaľa, projektoval druhou a třetí kaskádu vodních elektráren Ladce, Iłava a Dubnica a Oravskou přehradu. Organizoval akademické kurzy Ruského vševojenského svazu. Byl předsedou Spolku Gallipolců v Bratislavě. Své práce publikoval v časopise Technický obzor slovenský. V r. 1945 odjel do Mnichova, kde v rámci UNRRA organizoval pomoc mládeži. V r. 1947 odjel do USA, kde se podílel na projektování přehrad na řece sv. Vavřince. Byl zakladatelem a čestným členem Spolku ruských inženýrů v USA, předsedou Ruské akademické skupiny v USA a místopředsedou Ruského pravoslavného fondu. Je pohřben na hřbitově Novo-Divjejevského kláštera ve státě New York.