Varvara Dmitrijevna Bezděková

Pocházela z rodiny dědičných šlechticů. Několik let učila na dívčím gymnáziu v Bijsku na Sibiři. Studovala na lékařské fakultě univerzity v Curychu (absolvovala v r. 1898). Jeden semestr strávila v rámci výměnného pobytu na Vídeňské univerzitě, kde se seznámila se svým budoucím manželem. Po studiích se vrátila do Ruska, pracovala jako ženská a dětská lékařka nejprve na Sibiři a později na předměstí Tuly (Čulkovo). Po svatbě se s manželem přestěhovala na Moravu, kde společně pracovali jako lékaři ve Ždánicích u Kyjova. Založili tam čtenářský klub, účinkovali v amatérském divadelním souboru a pořádali přednášky. Kvůli neshodám s místním farářem byli nuceni ze Ždánic odejít. V létě pracovali jako lázeňští lékaři v Rakousku (Bad Hall) a v zimě v Rusku (1908 – 1910). Za války pracovala v Sanatoriu Dra. Šimsy v Krči. V r. 1918 se manželé přestěhovali do Ružomberoku, kde působili jako městští lékaři. Od ledna 1919 s nimi žila i matka a sestra (Jelizaveta) Bezděkové. V Ružomberoku založili síť zdravotně sociálních institucí – Československý červený kříž, oddělení sociální péče, poradnu pro matky a kojence a abstinenční poradnu. Pomáhali vybudovat okresní nemocnici a jejich vlastní dům sloužil jako azyl pro sociálně slabé. Starali se o Dušana Makovického, osobního lékaře L. N. Tolstého, a o jeho rodinu. Zařizovali rovněž jeho pohřeb, na němž měla B. smuteční projev. Přátelili se s V. F. Bulgakovem. V r. 1921 organizovali pomoc pro hladovějící děti ruských emigrantů. V průběhu let se sami ujali 42 sirotků. V r. 1932 se přestěhovali do Prahy. B. spolupracovala s Ruským Červeným křížem, léčila ruské studenty v ordinaci Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům) a současně pracovala v soukromé ordinaci svého manžela. Je pohřbena na hřbitově v Senohrabech.