Petr Semjonovič Bobrovskij

Pocházel z rodiny pedagoga, inspektora obecních učilišť. Vystudoval Právnickou fakultu Moskevské univerzity. Od r. 1906 byl zaměstnán jako právní zástupce okružního soudního senátu v Simferopolu. Byl členem Ruské sociálně-demokratické dělnické strany. Za první světové války byl zmocněncem vojenského a průmyslového výboru Severního frontu. V r. 1917 se stal prvním náměstkem komisaře Prozatímní vlády. V letech 1917 – 1920 byl členem a místopředsedou Simferopolské dumy a hlavním redaktorem deníku Južnyje vedomosti. Od listopadu 1918 do dubna 1919 zastával funkci ministra práce v Krymské oblastní vládě. 14. listopadu 1920 emigroval ze Simferopolu na vojenské lodi Waldeck Rousseau do Konstantinopole a dále do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Odtud pokračoval do Francie a do Německa, kde se živil jako právní zástupce. Od r. 1924 žil v Československu. Byl zaměstnán v knižním a novinovém oddělení Ruského zahraničního historického archivu (1924 – 1946). Byl členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, Ruské hudební společnosti a Ruského klubu ve Všenorech. Za druhé světové války byl vězněn gestapem (1941 – 1942). V letech 1945 – 1946 v Ruském zahraničním historickém archivu kontroloval archivní materiály a přípravoval je k odeslání do SSSR. 17. června 1946 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ. Po deportaci do SSSR byl souzen, ale zemřel během pobytu na samotce v Butyrském vězení v Moskvě ještě před vynesením rozsudku. 23. června 1992 byl rehabilitován.