Ivan Stepanovič Bojko

Studoval na gymnáziu, po vypuknutí občanské války vstoupil do Dobrovolnické armády. Přes Turecko a Bulharsko přijel do Československa. Po maturitě na Ruském reformním reálném gymnáziu v Moravské Třebové studoval na lékařské fakultě pražské a poté bratislavské univerzity. Po dokončení studia v r. 1933 pracoval nejprve jako lékař v nemocnici v Levicích a od r. 1935 potom jako obvodní lékař v Šišově a v Bánovcích nad Bebravou. V r. 1940 byl přijat do státní služby a jako lékař působil v Melčicích v okrese Trenčín. Byl předsedou Všekozáckého spolku na Slovensku. Během Slovenského národního povstání aktivně spolupracoval s partyzánskou skupinou Jana Žižky, jejímž členem byl i Alexander Dubček. V lednu 1945 byl Dubček těžce raněn a B. se o něj staral, často ho navštěvoval a ošetřoval. 13. dubna 1945 byl v Melčicích zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a odsouzen na pět let v nápravněpracovních táborech a k pěti letům nuceného pobytu ve vsi Čamakovka. O jeho propuštění a rehabilitaci usiloval A. Dubček. V r. 1954 mu byla udělená amnestie a byl rehabilitován. V r. 1955 se vrátil do Československa, kde získal čs. občanství.