Alexandr Alexejevič Chiťkov

Maturoval na reálném gymnáziu ve Vinnici (1915). V r. 1915 studoval v kyjevském Polytechnickém institutu. V r. 1916 vstoupil jako mladší důstojník do armády, v r. 1917 dokončil studium ve 3. petergofské škole pro podporučíky. V r. 1919 vstoupil do Dobrovolnické armády, sloužil u 133. pěšího Simferopolského pluku. Byl těžce raněn a v listopadu 1920 evakuován na dopravní lodi Jalta z Krymu do Konstantinopole. Nejprve byl internován v táboře, později pracoval jako zástupce ředitele zprostředkovatelny práce pro ruské studenty a studentského útulku. Byl členem Svazu ruských studentů v Konstantinopoli. Od října 1921 žil v Československu. Pracoval jako volontér v ČKD (1922) a ve Škodových závodech (1923). Studoval na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT (1921 – 1926), na Ruské právnické fakultě v Praze a na Právnické fakultě Ukrajinské svobodné univerzity v Praze (absolvoval v r. 1935). Diplomy z obou posledně jmenovaných škol byly v r. 1936 nostrifikovány Právnickou fakultou Univerzity Karlovy. Působil jako stálý soudní překladatel češtiny, ruštiny a ukrajinštiny. Současně dával soukromé hodiny rýsování a technických předmětů. V letech 1934 – 1938 byl redaktorem a překladatelem vydavatelství Chutor v Praze. Získal československé občanství (před červencem 1938). V r. 1938 začal pracovat ve Škodových závodech v Plzni, od r. 1947 vedl mechanické zkušebny Pokusného ústavu Škodových závodů. Mimo to byl pověřen prováděním výzkumných a vývojových prací v oboru mechanických vlastností materiálů a vývoji parních turbín. Podílel se na vývoji a výrobě parních turbodmychadel pro vysoké pece v Ostravě a Třinci a na vývoji žáruvzdorných ocelí pro parní turbíny, určené pro vývoz do Dánska. V r. 1963 odešel do penze. Založil Ruské vysokoškolské sdružení Společnosti národů v ČSR (1927), byl členem Jednoty ruských emigrantských studentských organizací (1924 – 1934 předseda zahraničního výboru), Jednoty ruských absolventů vysokých škol v ČSR, tajemníkem Ruského svazu účastníků Velké války v Praze, Svazu ruských válečných invalidů (1934 – 1938), členem Ruského Sokola a Ruského vševojenského svazu (v 1934 byl vyloučen). V šedesátých letech byl představeným pravoslavné obce v Plzni.