Bronislav Michajlovič (Markianovič) Chorovič

Zpěv studoval u významného ruského pěveckého pedagoga profesora M. J. Medvěděva na Alexejevské konzervatoři v Saratově. První angažmá získal v r. 1912 v opeře v Simferopolu. V r. 1914 byl povolán do armády, v r. 1915 byl na frontě raněn a padl do zajetí. Byl internován v zajateckém táboře v Maďarsku. Po skončení první světové války a propuštění ze zajateckého tábora zůstal na území Maďarska a pomáhal bývalým válečným zajatcům při návratu do vlasti. V r. 1920 odjel na Slovensko a stal se členem opery Košického divadla. Od r. 1921 působil jako sólista Slovenského národního divadla v Bratislavě. Do r. 1928 zde ztvárnil více než šedesát rolí. Současně se věnoval koncertní činnosti. Od 1. ledna 1928 byl sólistou opery Národního divadla v Praze, kde za svou kariéru vystoupil ve sto dvanácti rolích. Přímo pro něj napsal O. Ostrčil roli Ivana v opeře Honzovo království. Věnoval se i koncertnímu zpěvu. Před druhou světovou válkou získal československé občanství. V r. 1956 odešel do penze, ale i poté působil v Národním divadle (1. 1. 1957 – 30. 9. 1958) a v plzeňském divadle jako hlasový konzultant. V letech 1953 – 1963 spolupracoval s pěveckým sborem Typografie. Byl členem Komunistické strany Československa (od r. 1945). Byl pohřben na hřbitově Šárka u kostela sv. Matěje na Hanspaulce.