Leonid Konstantinovič Chudožilov
Vystudoval petrohradský Polytechnický institut. Přednášel chemii na Vojenském námořním vyšším učilišti v Petrohradě, později se stal ředitelem Výzkumného ústavu při továrně na výrobu zápalek v Nikolajevu. Vstoupil do Dobrovolnické armády, v lednu 1920 byl přes ostrov Chalki evakuován do Tunisu, kde v Bizertě přednášel ve Vyšším námořním učilišti. 28. listopadu 1921 přijel přes Paříž do Československa, v r. 1922 začal studovat na Masarykově univerzitě v Brně. V r. 1925 získal titul RNDr. Působil jako profesor chemie na brněnské České vysoké škole technické. Byl členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, Svazu inženýrů, Jednoty ruských absolventů vysokých škol v ČSR, Ruské akademické skupiny v ČSR a Spolku ruských chemiků v ČSR.
Manželka: Anna (Galina) Sigizmundovna (17. 6. 1887, Vilno – ?; do Československa přijela za manželem v r. 1923).
Děti: Konstantin (23. 9. 1911, Petrohrad – ?); Igor (16. 10. 1917, Nikolajev – ?).
viz Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 2. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Brno, Židenice, Táborská 144.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 206.
Сухарев, Юрий Николаевич. Материалы к истории русского научного зарубежья. Кн. 1. Рос. фонд культуры [и др.], Мoсква 2002.