Dmitrij (Dmytro, Dmitro, Dimitri) Ivanovič Čiževskij

V letech 1911 – 1913 studoval na Historické a filologické fakultě Petrohradské univerzity a v letech 1913 – 1919 na Univerzitě sv. Vladimíra v Kyjevě. Po ukončení studií působil na univerzitě jako docent (do r. 1920), přednášel na Vyšších ženských kurzech A. V. Žekulinové, pracoval v Muzeu práce a v Akademii věd. Byl členem frakce menševiků Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Po vítězství bolševiků v Kyjevě v r. 1920 byl zatčen a vězněn. V r. 1921 emigroval do Německa, od r. 1924 žil v Československu. V letech 1924 – 1932 přednášel na Univerzitě Karlově, v Ukrajinském pedagogickém institutu M. P. Dragomanova (1924 – 1925 lektor, 1925 – 1927 docent, od 1927 profesor), na Ukrajinské svobodné univerzitě (1929 docent, 1930 – 1932 profesor) a na Ruské lidové univerzitě (profesor). Byl tajemníkem a členem vedení (1925 – 1928) ruské Filozofické společnosti, členem Ruské historické společnosti, Pražského lingvistického kroužku, Společnosti Dostojevského (od 1933), Slovanského ústavu, Německé slavistické společnosti, Ukrajinského spolku milovníků knih, jedním ze zakladatelů a členem vedení mezinárodního Hegelovského svazu (1966). Od r. 1932 žil v Německu v Halle, do r. 1945 zde působil jako lektor slavistiky. Souběžně v letech 1935 – 1937 přednášel slavistiku v Jeně. V letech 1941, 1942 a 1944 v Praze vycházely jeho několikadílné Dějiny ukrajinské literatury. Podle svědectví A. L. Bema žil v tu dobu Č. v Praze a pracoval na svých publikacích. Od r. 1945 žil v Marburgu, kde založil a dočasně vedl Seminář slavistiky na Filipově univerzitě. Současně byl profesorem filozofie a slovanské filologie na univerzitě v Heidelbergu. V letech 1949 – 1956 působil v USA jako lektor slavistiky na Harvardově univerzitě. Byl členem Svobodné ukrajinské akademie v USA. V r. 1956 se vrátil do Německa, byl profesorem na heidelberské, frankfurtské a kolínské univerzitě. Byl členem Heidelberské akademie věd. Ve svých dílech se zabýval otázkami z dějin filozofie a jednotlivých filozofických disciplín, dějinami ruské a ukrajinské filozofie, komeniologií (v archivech objevil neznámé rukopisy J. A. Komenského), církevněslovanskou literaturou v českých zemích, českými středověkými písněmi a literaturou období baroka, dějinami slovanských literatur aj. Současně se věnoval problematice rozšíření ischiasmu v Rusku v 15. – 17. století. V Pražském lingvistickém kroužku se věnoval otázkám logiky a psychologie jazyka. Pseudonymy: Fritz Erlensbuch, P. Prokofjev.