Sergej Sergejevič Davydov
V r. 1924 emigroval spolu s matkou do Německa, odkud přijeli do Československa. V r. 1931 maturoval na Ruském reformním reálném gymnáziu ve Strašnicích, v letech 1931 – 1936 studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po dokončení studia získal zaměstnání u rakouské stavební firmy a pracoval na stavbě dálnice mezi Salcburkem a Vídní. V r. 1941 stavěl silnice na okupovaném sovětském území, od r. 1943 byl zaměstnán v Praze ve státní správě. Byl členem emigrantské mládežnické politické organizace Národní svaz Nového pokolení. 15. června 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a za účast v občanské válce a eurasijském hnutí odsouzen na pět let v nápravněpracovním táboře (Osoblag č. 7, Mariinsk v Kemerovské oblasti) a následně k pěti letům nuceného pobytu. Do Československa se nevrátil, po odpykání trestu žil s druhou manželkou v Melitopoli. 30. června 1992 byl rehabilitován.
Otec: Sergej Semjonovič (3. 3. 1887, Petrohrad – 31. 8. 1966, Louny; inženýr technolog. Účastnil se občanské války. V r. 1920 byl evakuován do Turecka, odkud odjel do Československa. Pracoval jako technolog ve Walterově cukrovaru v Lounech.). Matka: Anastasija Michajlovna, rozená Zvjaginceva (30. 3. 1890 – 19. 8. 1969, Žatec). Manželka: 1. T. A. Bem (manželství bylo uzavřeno 10. 6. 1944, bylo rozvedeno během jeho pobytu v gulagu); 2. Olga. Děti: z 1. manželství: Sergej (17. 7. 1945, Praha; v r. 1969 emigroval do Německa, později odjel do USA. Je profesorem ruské literatury na univerzitě ve Vermontu.).
Louny; Praha XIXLouny; Praha XIX, Bubeneč, Bučkova 27/29; Praha I, Staré Město, Platnéřská. Bubeneč, Bučkova 27/29; Praha I, Staré Město, Platnéřská
Národní archiv, f. Oni byli první; Kartotéka ruských, ukrajinských a běloruských emigrantů v meziválečném Československu (Slovanská knihovna Praha); Soukromý archiv A. Kopřivové. vé