Alexej Vladimirovič Ejsner

V letech 1916 – 1918 studoval na První vojenské kozácké škole. Na jaře 1920 byl evakuován z Novorossijsku do Konstantinopole a na Princovy ostrovy, poté odjel do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V r. 1925 absolvoval ruskou kadetní školu v Sarajevu. Krátce byl zaměstnán v sarajevské Srbské národní zemědělské bance. 6. listopadu 1925 přijel do Československa. V r. 1926 maturoval na Ruském reformním reálném gymnáziu v Moravské Třebové a poté začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v r. 1928 studium přerušil. V letech 1927 – 1929 dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV. Přisluhoval při bohoslužbách v ruském chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice v Praze na Olšanech. Byl členem literárního kroužku Daliborka, literárního uskupení Poustevna (1926), Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR (1928) a tajemníkem Spolku mladých ruských spisovatelů v Praze. Své práce publikoval např. v časopisech Gody, Na rubeže nebo Volja Rossii. Koncem srpna 1930 odjel do Francie, kde se usadil v Paříži. Byl členem Svazu mladých spisovatelů a básníků a jednoty Kočevje, pařížské eurasijské skupiny, aktivně se účastnil činnosti Svazu pro návrat do vlasti. V letech 1936 – 1938 bojoval ve Španělsku v řadách XII. interbrigády. Spolupracoval se sovětskou vojenskou rozvědkou. V r. 1937 získal sovětské občanství, v lednu 1940 se vrátil do SSSR. 22. dubna 1940 byl zatčen, obviněn ze špionáže a odsouzen na osm let v nápravně-pracovním táboře ve Vorkutě. 9. června 1952 byl propuštěn a poslán do vyhnanství do Akčatau v Karagandské oblasti. V květnu 1956 byl rehabilitován a vrátil se do Moskvy.