Arkadij Nikolajevič Fatějev

Pocházel ze šlechtické rodiny. Maturoval na gymnáziu v Kursku, v r. 1895 dokončil studium na Právnické fakultě Charkovské univerzity. Od r. 1900 působil na katedře encyklopedie práva a dějin filozofie práva Právnické fakulty Charkovské univerzity jako soukromý docent, od r. 1907 jako profesor. Současně přednášel v Charkovském obchodním institutu. Od r. 1905 byl členem Svazu profesorů, Komise pro organizování milicí v Charkově a Bezpečnostního výboru. Redigoval noviny Nakanune. Byl státním radou IV. třídy. V r. 1920 emigroval z Novorossijska do Egypta. V r. 1921 byl krátce ředitelem ruského gymnázia v rodinném táboře v Tel el-Kebiru, poté odjel do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V r. 1922 přijel do Československa. Přednášel na Ruské právnické fakultě na katedře obecné teorie práva (1922 – 1929), v Ruském institutu zemědělského družstevnictví (1922 – 1935) a na Ruské lidové/​svobodné univerzitě (1923 – 1946). V r. 1940 byl jmenován prorektorem univerzity. Vedl semináře Obecná teorie práva, Geopolitika a Novinky v politickém životě. Byl členem Ruské akademické skupiny, předsedou Ruské historické společnosti (1934 – 1938), vědecké rady Ruského zahraničního historického archivu v Praze (1935 – 1944) a muzejní komise Ruského kulturního historického muzea. Přednášel v Obchodních kurzech. Za druhé světové války byl profesorem Vyšších vojenských vědeckých kurzů Jihovýchodního oddělení Jednoty ruských vojenských svazů (1941 – 1943). V r. 1944 se stal prorektorem, v r. 1945 rektorem Ruské vědecké akademie. Ve své vědecké práci se zabýval obecnou teorií práva a geopolitikou, dějinami a teorií kodifikace první sbírky zákonů Ruského impéria. Publikoval vědecké práce a přednášky. Po nuceném vystěhování z Profesorského domu žil v rodině své snachy, vdovy po synovi Igorovi, v Benešově nad Ploučnicí. Byl pohřben ve Františkově.