Georgij Vasiljevič Florovskij

V r. 1916 absolvoval Novorossijskou univerzitu, od r. 1919 na ní působil jako soukromý docent. V r. 1920 emigroval do Bulharska, žil v Sofii. Aktivně se účastnil práce Ruské teologické filozofické společnosti. Byl jedním ze zakladatelů eurasijského hnutí, ale na podzim 1923 se s ním názorově rozešel. V prosinci 1921 přijel do Československa. Od podzimu 1922 přednášel v Ruském obchodním institutu v Praze, v letech 1923 – 1926 byl v tomto institutu docentem. V r. 1923 obhájil na Ruské právnické fakultě v Praze disertační práci a stal se asistentem P. I. Novgorodceva. V r. 1923 se účastnil prvního organizačního sjezdu Ruského studentského křesťanského hnutí v Přerově. Byl zakládajícím členem Bratrstva sv. Sofie (Praha, 1924) a členem Ruské historické společnosti. Od r. 1927 žil střídavě v Praze a ve Francii, kde byl profesorem patrologie ve Svatosergijevském pravoslavném teologickém institutu v Paříži. Byl představitelem ekumenického hnutí. V r. 1932 byl vysvěcen na kněze. Na začátku druhé světové války pobýval ve Švýcarsku, v letech 1941 – 1944 v Bělehradě. Poté se vrátil do Prahy a v r. 1945 odjel do Paříže. Od r. 1948 žil v USA. Byl děkanem a profesorem na Duchovní akademii sv. Vladimira v New Yorku a profesorem na Harvardově univerzitě a Princetonské univerzitě. V r. 1954 se stal prezidentem Národní církevní rady v USA. Byl členem prezidia a hlavního výboru Světové rady církví.