Vladimir Andrejevič Francev

V r. 1890 ukončil studia na Varšavské univerzitě, do r. 1897 učil na varšavském gymnáziu. V letech 1897 – 1900 byl na stáži v knihovně Muzea Království českého. V r. 1900 byl jmenován docentem, v r. 1902 mimořádným a po obhajobě doktorské disertační práce (1907) řádným profesorem Varšavské univerzity. Za první světové války přednášel na univerzitě v Rostově na Donu. Byl dopisujícím (1901) a čestným (1913) členem Královské české společnosti nauk, členem České akademie věd a umění (1905); dopisujícím (1915) a činným členem (1921) Ruské akademie věd. V červenci 1921 odjel z Rostova na Donu do Varšavy, kde měl z předválečného období byt a rozsáhlou knihovnu. 10. listopadu 1921 přijel do Československa. Od 20. prosince 1921 až do r. 1937 působil jako profesor slovanské filologie na Univerzitě Karlově. Od r. 1921 vedl oddělení rusistiky Slovanského semináře na Univerzitě Karlově. Od r. 1924 byl ředitelem Ruského institutu v Praze. V r. 1929 získal československé občanství. V letech 1931 – 1933 vedl Slovanský seminář Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Knihovna, kterou si F. přivezl z Varšavy, se stala základem knihovny semináře (po r. 1938 byla předána do Slovanské knihovny). Po uzavření českých vysokých škol v r. 1939 odešel do důchodu. Ve své vědecké práci se soustředil především na mezislovanské literární vztahy. Byl předsedou Ruské akademické skupiny (1927), místopředsedou Svazu ruských akademických organizací v zahraničí, zakládajícím členem Ruské historické společnosti, členem Slovanského ústavu (1928), Archeologického institutu N. P. Kondakova, Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR a zednářské lóže Jan Ámos Komenský. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.