Georgij Nikolajevič Garin-Michajlovskij

V r. 1912 absolvoval Právnickou fakultu Petrohradské univerzity. Specializoval se na mezinárodní právo. Do r. 1914 žil v Paříži, kde připravoval svoji disertační práci, poté pracoval v Britském muzeu v Londýně. Po návratu do Ruska pracoval jako pomocný právní konzultant na Ministerstvu zahraničních věcí v Petrohradě (do r. 1921). Od r. 1916 byl členem Nejvyššího soudu, od r. 1917 profesorem na katedře mezinárodních vztahů Psychoneurologického institutu. Od r. 1918 žil na Krymu, kde byl právním konzultantem Ministerstva zahraničních věcí ve vládě A. I. Děnikina. Od r. 1919 žil v Paříži, od 16. května 1920 byl právním konzultantem ruského vyslanectví v Konstantinopoli. 10. prosince 1920 se vrátil do Paříže. Do Československa přijel 20. října 1921. V letech 1922 – 1923 dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV. Od května 1922 přednášel na Ruské právnické fakultě v Praze. V r. 1923 získal titul magistra mezinárodního práva a na fakultě přednášel jako soukromý docent (do r. 1928). Přednášel rovněž v Ruském institutu. Účastnil se zasedání literárního kroužku Daliborka. Byl členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR. Byl členem redakce časopisů Svoimi puťami a Chozjajin. Od října 1932 žil v Bratislavě, byl profesorem na Univerzitě Komenského. Ve čtyřicátých letech pracoval jako překladatel (ovládal sedm jazyků) na Ministerstvu zahraničních věcí Slovenské republiky. V r. 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do SSSR. Byl odsouzen k deseti letům v nápravně-pracovních táborech, kde brzy zemřel. V r. 1991 byl rehabilitován.