Jevgenij (Eugen) Gotfridovič Giršfeľd
Další varianty jména: Hirschfeld, Hiršfeld,
V r. 1909 maturoval na klasickém gymnáziu Imperátora Alexandra III. v Bolgradě (Bessarábie). Absolvoval Michajlovské dělostřelecké učiliště (1913) a poté nastoupil vojenskou službu jako poručík dělostřelectva v Tiflisu. Účastnil se první světové války. V r. 1917 začal studovat na Michajlovské dělostřelecké akademii v Petrohradě, po absolvování prvního ročníku přestoupil na Vysokou technickou školu v Charkově. V r. 1918 vstoupil do Dobrovolnické armády jako důstojník technické služby a přijímací komisař v Oděse a v Novorossijsku. V únoru 1921 byl evakuován z Oděsy do Konstantinopole, kde byl jmenován zástupcem velitele ženijního dělostřeleckého oddílu štábu ruské armády. Později žil krátce v Řecku a Srbsku, v r. 1922 přijel do Československa. Vystudoval Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT (absolvoval v r. 1925). Od 3. února 1926 do r. 1934 pracoval ve Škodových závodech v Plzni. Zpočátku působil v oddělení konstrukce nářadí jako konstruktér nástrojů a přístrojů a referent hlavní kontrolní síně, později jako zástupce přednosty konstrukční kanceláře. V lednu 1929 byl jmenován referentem lícování pro celý koncern Škodových závodů s úkolem racionalizovat výrobu a montáže. V této funkci působil i v koncernových závodech v Mladé Boleslavi a Adamově. Později pracoval jako zástupce přednosty a poté jako přednosta oddělení nástrojů (do 28. února 1933). Poté přestoupil do koncernového závodu Avia, kde působil v konstrukci leteckých motorů jako zástupce přednosty konstrukční kanceláře. V r. 1937 byl přeložen na vrchní technické ředitelství, pověřen založením nového ústředí organizace výroby a od 1. října 1937 v něm pracoval jako referent a přednosta. V dubnu 1945 složil předepsané zkoušky a bylo mu uděleno oprávnění úředně autorizovaného civilního inženýra pro stavbu strojů. 1. října 1946 byl převeden do ústředního ředitelství Československých závodů kovodělných a strojírenských, n. p. Později odjel na Slovensko. Přednášel na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě, kde se v r. 1951 stal prvním děkanem strojní fakulty. Od r. 1952 přednášel na Českém vysokém učení technickém v Praze. Byl členem Spolku důstojníků-dělostřelců.
Otec: Gotfrid Robertovič (1850 – ?; vládní rada). Matka: Darja Leonťjevna, rozená Kopteva (1860 – ?). Manželka: Amanda, rozená Kubecová (manželství bylo uzavřeno 19. 11. 1929 v Praze). Děti: Evžen (19. 6. 1930, Plzeň – 22. 3 1933); Nina (24. 1. 1934, Praha); Jiří (11. 4. 1937, Praha).
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Řád sv. Anny 3. třídy s meči a mašlí (1915), 4. třídy s nápisem Za chrabrost, 2. třídy s meči (1916); Řád sv. Stanislava 3. třídy s meči a mašlí (1915), 2. třídy s meči (1915); Řád sv. Vladimira 4. třídy s meči a mašlí (1916); Pamětní medaile k 300. výročí panování Romanovců (1913).
Řeporyje, Komenského 202; Praha XVI, Smíchov, Na pláni 30; Plzeň, Nerudova 3.
Státní okresní archiv Plzeň, f. Škodovy závody, osobní spis; Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 203; Soukromý archiv A. Kopřivové.
Чумаков, Александр Викторович. Россияне в Словакии. Российские соотечественники в Словакии. История и современность. Stredná odborná škola polygrafická, Bratislava 2008, s. 75; Сорокина, Марина Юрьевна. Российское научное зарубежье: Материалы для библиографического словаря. Вып. 5: Инженерные науки: XIX – первая половина XX в. Дом русского зарубежья им. А. Солженицына, Москва 2011; Русская армия в Первой мировой войне. In: http://www.grwar.ru/persons/persons.html [on-line].