Jevgenij (Eugen) Gotfridovič Giršfeľd

V r. 1909 maturoval na klasickém gymnáziu Imperátora Alexandra III. v Bolgradě (Bessarábie). Absolvoval Michajlovské dělostřelecké učiliště (1913) a poté nastoupil vojenskou službu jako poručík dělostřelectva v Tiflisu. Účastnil se první světové války. V r. 1917 začal studovat na Michajlovské dělostřelecké akademii v Petrohradě, po absolvování prvního ročníku přestoupil na Vysokou technickou školu v Charkově. V r. 1918 vstoupil do Dobrovolnické armády jako důstojník technické služby a přijímací komisař v Oděse a v Novorossijsku. V únoru 1921 byl evakuován z Oděsy do Konstantinopole, kde byl jmenován zástupcem velitele ženijního dělostřeleckého oddílu štábu ruské armády. Později žil krátce v Řecku a Srbsku, v r. 1922 přijel do Československa. Vystudoval Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT (absolvoval v r. 1925). Od 3. února 1926 do r. 1934 pracoval ve Škodových závodech v Plzni. Zpočátku působil v oddělení konstrukce nářadí jako konstruktér nástrojů a přístrojů a referent hlavní kontrolní síně, později jako zástupce přednosty konstrukční kanceláře. V lednu 1929 byl jmenován referentem lícování pro celý koncern Škodových závodů s úkolem racionalizovat výrobu a montáže. V této funkci působil i v koncernových závodech v Mladé Boleslavi a Adamově. Později pracoval jako zástupce přednosty a poté jako přednosta oddělení nástrojů (do 28. února 1933). Poté přestoupil do koncernového závodu Avia, kde působil v konstrukci leteckých motorů jako zástupce přednosty konstrukční kanceláře. V r. 1937 byl přeložen na vrchní technické ředitelství, pověřen založením nového ústředí organizace výroby a od 1. října 1937 v něm pracoval jako referent a přednosta. V dubnu 1945 složil předepsané zkoušky a bylo mu uděleno oprávnění úředně autorizovaného civilního inženýra pro stavbu strojů. 1. října 1946 byl převeden do ústředního ředitelství Československých závodů kovodělných a strojírenských, n. p. Později odjel na Slovensko. Přednášel na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě, kde se v r. 1951 stal prvním děkanem strojní fakulty. Od r. 1952 přednášel na Českém vysokém učení technickém v Praze. Byl členem Spolku důstojníků-dělostřelců.