Vasilij Timofjejevič Gontar
Od začátku dvacátých let žil v emigraci v Československu. V letech 1922 – 1937 působil jako učitel v přípravných kurzech pro starší žáky na Ruském reálném reformním gymnáziu ve Strašnicích. Za druhé světové války byl internován (pravděpodobně měl sovětské občanství). Po válce učil v sovětské škole na Pankráci. Byl členem Jednoty ruských pedagogických organizací v zahraničí (v letech 1927 – 1928 pokladník), Spolku Kubáňců, místopředsedou Svazu ruských pedagogů středních a základních škol v ČSR, prvním předsedou Svazu československo-sovětského přátelství a členem Společnosti M. Gorkého (později Sovětský klub). V r. 1952 se vrátil do SSSR, kde působil jako učitel v Sevastopolu v Baklavské čtvrti. Vedl Prigorodňanský spolek venkovských lektorů Balaklavské čtvrti Sevastopolu. Později se přestěhoval na Kubáň.
Otec: Timofjej. Děti: Boris.
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996; První knížka pro vyučování Čechů ruštině. Orbis, Praha 1946.
Kartotéka ruských, ukrajinských a běloruských emigrantů v meziválečném Československu (Slovanská knihovna Praha).
Постников, Сергей Порфирьевич. Русские в Праге 1918 – 1928 г. г. Legiografie, Прага 1928.