Byzantská filosofie v kontextu evropského myšlení

Současné bádání přistupuje k fenoménu byzantské filosofie z mnoha ohledů problematicky. Badatelé jsou si vědomi specifičnosti byzantské filosofie, ale většinou se soustřeďují na autory, kteří byli komentátory klasických filosofických děl (zpravidla Platóna a Aristotela), nebo náleželi k humanistickému nábožensky-kritickému směru. Opomíjejí tak důležitou skutečnost, že jazykem vědy byl jazyk filosofie. A chtěl-li teolog vyjádřit nějakou věroučnou pravdu, nebo popsat duchovní zkušenost, používal tohoto jazyka, který byl v mnoha ohledech po obsahové stránce takovým užíváním modifikován a precizován. Za zdánlivě neživotnou a stále se opakující formou můžeme sledovat progres myšlení. Byzantská teologická literatura co do množství mnohonásobně převyšuje vše ostatní a přesto bývá přehlížena. Projekt je metodologickým úvodem do problematiky a studuje úvodní fázi dějin byzantského myšlení – proměnu pozdní antiky v Byzanc, místo filosofie v byzantském vzdělávacím systému a specifický obsah byzantského filosofického myšlení. Výstupem projektu jsou 2 monografie na daná témata: Órigenés učitel a Úvod do byzantské filosofie.