Dmitrij Dmitrijevič Grigorovič-Barskij

Pocházel z rodiny právníka. Jeho otec po Říjnové revoluci v r. 1917 emigroval do Německa, odkud zařídil, aby syn mohl v r. 1926 přijet ze SSSR do Československa a studovat na Ruském reálném reformním gymnáziu v Moravské Třebové. Po maturitě (1928) studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze (1928 – 1933) a současně navštěvoval baletní školu J. N. Nikolské. Již během studií vystupoval v operách a operetách na scéně Nového německého divadla v Praze. Jako žák J. N. Nikolské získal v r. 1933 angažmá v baletním souboru Švandova divadla na Smíchově a současně vystupoval v nuselském Tylově divadle. V r. 1937 se stal členem baletního souboru Velké operety. Od října 1938 tančil tři měsíce jako sólista Zemského divadla v Brně, poté se vrátil do Prahy a začal pracovat jako asistent v soukromé baletní škole J. N. Nikolské. V lednu 1940 získal angažmá v baletu Národního divadla v Praze, zpočátku jako řadový člen a od ledna 1943 jako sólista. V letech 1943 – 1945 byl za účast v československém odboji vězněn gestapem. Byl vězněn na Pankráci, v Terezíně, v Pirně, v Buchenwaldu a v Litoměřicích. Vzhledem k tomu, že při výslechách neprozradil žádného ze svých spolubojovníků, nepodařilo se dosud objasnit, ke které odbojářské skupině patřil. Po válce se vrátil do Národního divadla, ale kvůli napjatým vztahům mezi ním a vedoucím baletního souboru, komunistou E. Famírou, byl v srpnu 1947 přinucen k odchodu. Poté se stal sólistou baletu Státního divadla v Brně (1947 – 1951), v letech 1952 – 1955 pracoval v Oblastním divadle v Olomouci, v letech 1955 – 1960 byl zaměstnán jako tanečník a choreograf v Severočeském divadle v Liberci (od prosince 1957 Divadlo F. X. Šaldy). Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.