Michail Semjonovič Iljaševič

* 1. 8. 1898 Rostov na Donu, † 3. 11. 1965 Buenos Aires, Argentina
publicista, redaktor

Karaim (příslušník krymského národa). Po maturitě na rostovském gymnáziu sloužil na frontě, v době občanské války vstoupil do Dobrovolnické armády. V r. 1918 se účastnil Prvního Kubáňského (ledového) pochodu. Byl vážně raněn. V r. 1919 studoval na Právnické fakultě Charkovské univerzity, ale již v následujícím roce pracoval v soukromé obchodní firmě na Krymu a současně studoval v Městském vyšším právnickém institutu v Sevastopolu. V říjnu 1920 byl s armádou generála P. N. Wrangela evakuován do tábora v Tuzle nedaleko Konstantinopole a v prosinci 1921 přijel do Československa. Studoval na Ruské právnické fakultě v Praze (1922 – 1926), ale vzhledem ke své invaliditě studia nedokončil. Vydával a byl jedním z redaktorů časopisu Studenčeskije gody, byl jedním z redaktorů časopisu Gody a noviny Vtoroje pokolenije. Byl členem redakčního kolektivu Almanachu na památku 10. výročí bitvy u Zborova a 50. výročí rusko-turecké války (za osvobození Slovanů), který vydal Ruský spolek válečných invalidů v Praze v r. 1927. Pracoval jako obchodní zástupce v různých českých i zahraničních firmách. V r. 1927 byl obchodním zástupcem firmy se smíšeným zbožím, od r. 1932 byl zástupcem ředitele firmy E. Schifferes & J. Weintraub v Praze. V r. 1935 pracoval u firmy Fernand Mattes a v r. 1937 byl zaměstnán ve firmě Anton Mardešič, import rybích konzerv a dalmatských plodin. Od r. 1938 byl zaměstnán jako úředník u tkalcovské firmy Sochor a poté ve firmě Sotex ve Dvoře Králové nad Labem. Od r. 1940 provozoval v Praze vlastní firmu ILTEX. Byl členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR (1926), Svazu ruských studentů, Spolku ruských válečných invalidů a místopředsedou Svazu druhého pokolení. Koncem druhé světové války odjel přes Německo do Argentiny.

Rodinní příslušníci

Otec: Semjon (1865 – 1919; obchodník). Matka: Sarachatin (Sara), rozená Kefeli (1867 – 1950, Praha; v r. 1942 přijela k synovi do Prahy. Byla pohřbena na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.). Manželka: Jarmila, rozená Fryntová (27. 6. 1900, Praha – ?; manželství bylo uzavřeno 16. 10. 1937 v Praze).

Dílo

Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.

Adresa

Dvůr Králové nad Labem, Kotkova 1599, Wilsonova 368; Praha II, Nové Město, Soukenická 9, 11.

Archiv

Národní archiv, f. Komitét pro umožnění studia ruským a ukrajinským studentům v ČSR.

Literatura

Постников, Сергей Порфирьевич. Русские в Праге 1918 – 1928 г. г. Legiografie, Прага 1928; Незабытые могилы. Российское зарубежье: некрологи 1917–1997. В 6 т. Сост. В. Н. Чуваков; под ред. Е. В. Макаревич. Т. 3. Российская государственная библиотека, Москва 2001; Kaleta, Petr. Tajemné etnikum z Krymu. KLP, Praha 2015.

Autoři záznamu Běloševská Ljubov; Hašková Dana