Vasilij Sergejevič Iljin

Specialista v oblasti biochemie a fyziologie rostlin. Jeden ze zakladatelů fyziologické ekologie. Pocházel ze šlechtické rodiny. V r. 1912 dokončil studium přírodních věd na Petrohradské univerzitě, poté působil jako docent na Jekatěrinoslavské univerzitě a profesor přírodních věd v Jekatěrinoslavském pedagogickém institutu. Byl ředitelem oblastní zemědělské experimentální stanice v Jekatěrinoslavi. Z Ruska emigroval v září 1921 a v říjnu téhož roku přijel přes Polsko do Československa. Přednášel v Ruském pedagogickém institutu J. A. Komenského, působil jako lektor v Ruském institutu zemědělského družstevnictví a jako asistent Ústavu fyziologie rostlin Univerzity Karlovy (od června 1922). V r. 1923 obhájil disertační práci na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V r. 1926 se jako delegát za ruskou emigraci v Československu účastnil Ruského zahraničního sjezdu v Paříži. Přednášel na Ruské lidové/​svobodné univerzitě. V letech 1923 – 1939 se souběžně věnoval vědecké činnosti v oblasti fyziologie a biochemie v Biologické stanici českých vysokých škol v Lednici na Moravě. V letech 1939 – 1945 byl rektorem Ruské svobodné univerzity v Praze. Byl členem Studijního kolegia Ruské svobodné univerzity, Ruské akademické skupiny, Gallipolské akademické skupiny, Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, Rady Ruského zahraničního historického archivu, výboru Fondu pomoci ruským studentům (1931) a předsedou Jednoty ruských emigrantských organizací v protektorátu Čechy a Morava. V prosinci 1944 odjel do Rakouska, kde do r. 1946 vedl praktická cvičení z fyziologie rostlin na univerzitě v Innsbrucku. Zapojil se do záchrany Rusů před násilnou deportací do SSSR. Předsedal Emigrantské jednotě v Tyrolsku. Od r. 1947 žil v Caracasu ve Venezuele, kde byl zaměstnán jako vědecký pracovník v Národním zemědělském ústavu. V r. 1953 byl jmenován profesorem na univerzitě v Caracasu. Je autorem mnoha vědeckých prací.