Nikolaj Sergejevič Irmanov
Pocházel z rodiny dědičných šlechticů. Vystudoval petrohradské Reálné učiliště dr. Videmana a jeden rok studoval v Báňském institutu. Dva roky studoval sanskrt na Fakultě orientálních jazyků Petrohradské univerzity. Na začátku první světové války vstoupil do armády. Po absolvování kurzů v Nikolajevském jezdeckém učilišti v r. 1916 byl povýšen na podporučíka a převelen k pohraniční stráži Západního frontu. Účastnil se občanské války. V r. 1924 emigroval do Československa. Působil jako korespondent novin Poslednije novosti. Byl členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR a strany Rolnické Rusko. V r. 1937 odjel do Maďarska, pravděpodobně s politickým posláním, a cestou byl zatčen sovětskými tajnými službami (poslední dopis, který poslal příbuzným, byl odeslán ze Slovenska). Byl deportován do SSSR a odsouzen na dvacet let v nápravně-pracovních táborech. Podařilo se mu poslat několik dopisů příbuzným do Leningradu, ti je však dostali až po skončení druhé světové války. Zemřel na kurděje během pobytu v táboře. V 60. letech byl rehabilitován a jeho manželka, žijící v Praze, dostala ze SSSR finanční kompenzaci a penzi.
Otec: Sergej (v emigraci žil v Itálii). Manželka: Sofja Grigorjevna, rozená Volkova (17. 2. 1891, Pskov – 3. 12. 1973, Praha; malířka, ikonopiska. Po emigraci manžela zůstala nejprve v Anapě, od r. 1928 žila ve Finsku v rodině své sestry a v r. 1949 se přestěhovala k synovi do Prahy. Malovala ikony pro pravoslavné chrámy v ČSR. Je pohřbena na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.). Děti: V. N. Irmanov.
Medaile sv. Jiří 4. třídy; Kříž sv. Jiří 4. třídy, 3. třídy, 2. třídy, 1. třídy.
Praha I, Staré Město, Kožní 4, Havelská 9; Praha XVI, Smíchov, Žižkova 10, Nádražní 32, Komenského 3; Staré Strašnice, Pod Třebešínem 520; Praha XII, Královské Vinohrady, Mánesova 60; Praha II, Nové Město, Žitná 2a.
Soukromý archiv A. Kopřivové.
Плавский, А. Полный Георгиевский кавалер Ирманов Николай Сергеевич. In: Герои и трофеи Великой Народной войны, вып. 1. Издание Комиссии по описанию боевых трофеев Русского воинства и старых Русских знамен. Петроград, апрель 1916 г.; Лазарев, Сергей Анатольевич. Герои Великой Войны. Известные и неизвестные. Атлант, Санкт-Петербург 2007; Добушева, Марина. Вячеслав Ирманов. Кумир поколения. In: Дом в изгнании: очерки о русской эмиграции в Чехословакии, 1918 – 1945. Издательство RT+RS Servis, Прага 2008, c. 339 – 346.