Alexandr Vasiljevič Isačenko

V r. 1920 emigroval s rodiči do Rakouska. Střední vzdělání získal na gymnáziích v Klagenfurtu a v německém Schwedtu (1925 – 1929). V letech 1929 – 1933 studoval na Filozofické fakultě Vídeňské univerzity, poté pokračoval ve studiu na Francouzské koleji v Paříži (1933 – 1934) a na Univerzitě Karlově v Praze (1934 – 1935). Od r. 1935 působil jako lektor ruštiny na Vídeňské univerzitě, od r. 1938 přednášel na univerzitě v Lublani, kde v r. 1939 obhájil doktorskou disertaci. V r. 1941 přijel na pozvání slovenských jazykovědců na Slovensko. V r. 1941 se stal lektorem a v r. 1944 smluvním profesorem Vysoké školy obchodní v Bratislavě. Na jaře 1945 byl krátce vězněn gestapem. V letech 1945 – 1955 vedl katedru rusistiky, slavistiky a moderních filologií na Filozofické fakultě Slovenské univerzity (Univerzity Komenského) v Bratislavě a v letech 1955 – 1965 katedru slavistiky filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Současně vedl oddělení strukturální mluvnice při Německé akademii věd v Berlíně (1960 – 1965) a přednášel na Vysoké škole pedagogické v Postupimi. V letech 1965 – 1967 byl zástupce ředitele Ústavu jazyků a literatur ČSAV v Praze. Během dvouletého služebního pobytu v Los Angeles přednášel na katedře slavistiky Kalifornské univerzity (1967 – 1968). Od r. 1970 přednášel na vysoké pedagogické škole v Klagenfurtu. Byl členem Pražského lingvistického kroužku (1934) a Pařížské lingvistické společnosti, lingvistického oddělení Ministerstva školství a národní osvěty (1941), místopředsedou Bratislavského lingvistického kroužku (1945 – 1947), členem Ženevské lingvistické společnosti (1947), vědecké rady Mezinárodní fonetické asociace (1948), Československého komitétu slavistů (1956) a předsedou lingvistické sekce terminologické komise Mezinárodního komitétu slavistů (1958). V letech 1950 – 1969 byl členem Slovenského svazu spisovatelů. Byl členem redakcí časopisů Russkij jazyk (1950 – 1954), Sovětská věda – jazykověda (1950 – 1955), Československá rusistika a Zeitschrift fűr Phonetik und allgemeine Sprachwissenschaften (1956). Byl dopisujícím členem Východoněmecké (1964), Československé (1968) a Rakouské (1973) akademie věd. V r. 1968 emigroval do Rakouska, kde vydával časopis Russian Linguistics. Po emigraci mu byly odejmuty akademické hodnosti a členství v ČSAV, v r. 1990 byl rehabilitován. Byl autorem řady prací z oboru slavistiky, současného ruského jazyka a jeho historie, teorie gramatiky a metodiky výuky ruského jazyka.