Ivan Vladimirovič Běloruss-Běloševskij

Studoval na reálném gymnáziu v Kyjevě. Vstoupil do Dobrovolnické armády, v r. 1920 s ní byl evakuován na poloostrov Gallipoli. V r. 1921 přijel do Konstantinopole, kde nastoupil do Ruského lycea. Stal se členem gymnaziálního literárně-uměleckého kroužku. Po uzavření lycea pokračoval ve studiu na Ruském gymnáziu Všeruského svazu měst. V r. 1922 odjel do Bulharska, kde pokračoval ve studiu na Ruském gymnáziu v Šumenu. Byl členem gymnaziálního orchestru (hrál na strunné nástroje) a vedl pěvecký sbor. Odmaturoval v r. 1923. 1. dubna 1924 přijel do ČSR a začal studovat lesnictví na Vysoké škole zemědělské v Brně, ale ještě v témže roce přestoupil na Českou technickou vysokou školu v Brně, kde vystudoval strojní odbor (absolvoval v r. 1929). Vydělával si příležitostnými pracemi na stavbách, v jídelně YMCA, poskytováním soukromých hodin ruštiny, překlady a vystoupeními na koncertech hudební skupiny Mozaika, jejímž byl členem. Od září 1939 pracoval jako volontér v dílnách Ústavu I. mechanické technologie České technické vysoké školy. Od r. 1940 pracoval jako konstruktér v Královopolských strojírnách v Brně, kde současně vedl kurz ruštiny pro zaměstnance. Koncem války pracoval rovněž jako učitel ruštiny na Vysoké národní umělecké škole J. A. Komenského a na Škole uměleckých řemesel v Brně. Od r. 1945 překládal odborné texty z ruštiny do češtiny. V r. 1947 získal československé občanství. V r. 1951 se s rodinou přestěhoval do Opavy, kde byl zaměstnán v konstruktérském oddělení závodu Ostroj. Pracoval zde až do odchodu do důchodu v r. 1964. Byl členem a sekretářem Gallipolského svazu v Brně.