Dmitrij Alexejevič Ivančenko

Studoval na reálném gymnáziu v Mozdoku. Účastnil se občanské války, vstoupil do Dobrovolnické armády. 30. října 1920 byl s armádou generála P. N. Wrangela evakuován přes Turecko a Řecko do Bulharska, kde pracoval jako dělník. V r. 1923 přijel do Československa. Vystudoval chemii na České technické vysoké škole v Brně. Studia dokončil v r. 1930, v r. 1932 získal titul doktora technických věd. Získal československé občanství. V letech 1929 – 1932 (vždy od října do ledna) pracoval jako chemik v cukrovaru ve Vrbatkách. Od r. 1930 do r. 1952 byl zaměstnán v Brněnské výzkumné stanici cukrovarnické. Při výzkumných pracích spolupracoval s Ústavem chemické technologie, kde byl v r. 1946 ustaven asistentem. Od r. 1950 zastával funkci zástupce ředitele Brněnské výzkumné stanice cukrovarnické. V r. 1951 byl jmenován docentem pro obor chemické technologie na České technické vysoké škole v Brně. V r. 1952 se přestěhoval na Slovensko, do r. 1978 přednášel na fakultě chemické technologie Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. V letech 1953 – 1956 byl proděkanem a v letech 1956 – 1960 děkanem fakulty chemické technologie Slovenské vysoké školy technické. V r. 1960 byl jmenován profesorem. V letech 1970 – 1972 vedl katedru cukrů a potravin fakulty chemické technologie. Zabýval se zejména čištěním řepných šťáv, krystalizací cukrovin a chemicko-technologickým hodnocením různých řepných odrůd. Je autorem mnoha statí, které publikoval v odborných československých (především Výživa a zdravie: časopis pre výživu), francouzských a belgických časopisech. Je držitelem dvou patentů. Byl čestným členem Slovenské chemické společnosti a Slovenské společnosti pro polnohospodářské, lesnické, potravinářské a veterinární vědy při Slovenské akademii věd (1973).