Michail Dmitrijevič Ivannikov

Studoval na Reálném gymnáziu v Georgijevsku a na 2. vladikavkazském reálném gymnáziu. V r. 1920 byl spolu s rodinou evakuován z Batoumu do Konstantinopole, kde pokračoval ve studiu na Ruském gymnáziu Všeruského svazu měst. V prosinci 1921 přijel společně s gymnáziem do Moravské Třebové. Po maturitě v r. 1922 začal studovat ekonomii na Vysoké škole zemědělské v Brně, ale studium nedokončil. Odjel na Slovensko, kde se ve Vyšném Svidniku podílel na obnově tiskárny ctihodného Jova Počajevského. Na podzim 1924 začal studovat na Ruské právnické fakultě v Praze a současně pracoval v Institutu pro studium Ruska. Účastnil se zasedání literárního kroužku Daliborka, byl členem literárního uskupení Poustevna (Poustevna básníků). Publikoval v časopisech Svoimi puťami, Gody aj. V létě 1925 odjel do Bělehradu, kde žili jeho rodiče a sestra. Koncem dvacátých let studoval na Teologickém institutu v Paříži. V květnu 1930 se vrátil do Bělehradu. Pokračoval ve studiu na Teologické fakultě Bělehradské univerzity, ale ani tato studia nedokončil. Živil se jako malíř pokojů a byl literárně činný. Na konci 30. let se stal kameramanem v jugoslávském filmovém studiu. V r. 1944 byl jako válečný kameraman na frontě. Po válce pracoval ve filmových studiích Avala Film a Filmska zvezda a současně působil jako novinář. Od r. 1953 byl zaměstnán v bělehradské televizi jako kameraman a později jako hlavní kameraman. Účastnil se zasedání Knižního kroužku, byl členem kroužku Literární středa (1934) a Svazu ruských spisovatelů a novinářů v Jugoslávii (1935), od poloviny 30. let byl členem ilegálního Bělehradského očagu Svazu mladorusů.