Alexandr Filaretovič Izjumov

Středoškolské vzdělání získal v Kostromském semináři, vysokoškolské na Historicko-filologické fakultě Moskevské univerzity (1914). Účastnil se první světové války, bojoval na frontě. Učil v Prešistenských dělnických kurzech v Moskvě. Byl členem Dělnické národně socialistické strany (od r. 1917). Od července 1918 do května 1922 pracoval jako inspektor archivů Moskevské oblastní archivní správy a vedoucí inspektor Hlavní archivní správy. Zorganizoval odvoz několika archivů z Moskvy a tím je zachránil před zničením. V září 1922 byl ze Sovětského Ruska vypovězen. Do r. 1925 žil v Berlíně, kde byl asistentem Historicko-filologické fakulty Ruského vědeckého institutu a učil v ruské škole. Byl členem Berlínského výboru pro pomoc ruským literátům a vědcům. Od října 1925 žil v Československu. Od 13. října téhož roku byl vedoucím oddělení dokumentů Ruského zahraničního historického archivu a od r. 1934 byl zástupcem ředitele archivu. Aktivně se podílel na rozšiřování archivních sbírek. Byl členem vedení Všenorsko-mokropeského ruského klubu (do r. 1927), členem a tajemníkem Ruské historické společnosti, členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, rady a vědecké komise Ruského zahraničního historického archivu. Byl členem Slovanského ústavu v Praze. Ponechal si sovětské občanství. 26. června 1941 byl kvůli tomu zatčen a převezen do koncentračního tábora, kde zůstal až do příchodu amerických vojsk v r. 1945. Po válce pracoval jako úředník v Archivu Ministerstva vnitra ČSR. V r. 1950 byl sražen automobilem, na následky zranění zemřel. Protože se automobil nepodařilo najít, objevilo se podezření, že nehoda byla zinscenována sovětskými tajnými službami. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech. Jeho osobní archiv zdědila Společnost sovětských občanů v Praze.