Boris Leonidovič Jachnin

V letech 1916 – 1918 studoval na Lékařské fakultě Donské univerzity v Rostovu na Donu. Za občanské války sloužil jako zdravotník ve vojenském lazaretu a v Partyzánském pluku Dobrovolnické armády, třikrát byl raněn. Účastnil se 1. kubáňského pochodu. Spolu se Simferopolským plukem byl v r. 1921 evakuován z Novorossijsku do Konstantinopole, odkud v říjnu téhož roku odjel do Československa. V r. 1931 dokončil studium na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V říjnu 1932 získal československé občanství a v prosinci téhož roku si otevřel soukromou praxi. V jeho bytě měla sídlo redakce časopisu Russkij vrač v Čechoslovakii. Byl členem Svazu ruských studentů, absolventů vysokých škol v ČSR a místopředsedou Svazu ruských lékařů – občanů ČSR. Po r. 1939 mu byla kvůli židovskému původu zakázána lékařská činnost. V r. 1942 byl internován v Terezíně, kde se stal školním lékařem. V r. 1943 byl převezen do Osvětimi, kde zemřel v tzv. rodinném táboře. Jeho jméno je uvedeno na památníku obětem holokaustu v pražské Pinkasově synagoze.