Jevgenij Alexandrovič Jelačič

Studoval na Matematické fakultě Petrohradské univerzity, později přešel na fakultu přírodovědeckou. Po dokončení studia v r. 1903 pracoval na Ministerstvu školství. Od r. 1904 vyučoval v zemských příměstských školách, byl inspektorem lidových učilišť a kurátorem donucovacích pracoven Petrohradského učebního okruhu. V r. 1905 ze státní služby odešel a začal organizovat pomoc v místech postižených neúrodou. V letech 1911 – 1917 redigoval kritický bibliografický časopis Što i kak čitať děťam? Spolupracoval s různými časopisy (Vestnik Jevropy, Russkij učiteľ aj.), do ruštiny přeložil dílo Alfreda Brehma. Byl členem Stálého výboru pro organizaci lidového čtení. Po Říjnové revoluci v r. 1917 emigroval přes Oděsu do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Byl členem a předsedou Svazu ruských spisovatelů a novinářů v Bělehradě, Spolku ochránců ruského jazyka, Ruské hudební společnosti v Bělehradě a členem vedení Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům). Učil přírodovědu, chemii a němčinu na Ruském chlapeckém gymnáziu v Bělehradě. Od r. 1923 žil v Československu. Aktivně se podílel na práci Ruské pedagogické kanceláře pro základní a střední ruské školy v zahraničí a na přípravě učebních osnov a programů pro emigrantské školy. V časopise Russkaja škola za rubežom vedl část věnovanou dětské literatuře. V r. 1926 se vrátil do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.