Jevgenij Vasiljevič Kalikin

Maturoval na gymnáziu v Minsku, poté začal studovat na Právnické fakultě Petrohradské univerzity. V r. 1916 byl povolán do armády. Absolvoval školu pro praporčíky a od r. 1917 sloužil u 7. kamyšlovského pluku horských střelců. Po porážce armády A. V. Kolčaka padl do zajetí. Vstoupil do Rudé armády a v r. 1920 byl odvelen na polskou frontu. Dezertoval a 28. října 1920 emigroval z Ruska. Do listopadu 1921 byl internován v táborech v Polsku, potom pracoval v okolí města Grodno. Na podzim 1923 přijel z Polska do Československa (bez víza). Studoval na Ruské právnické fakultě v Praze. Poskytoval právní pomoc emigrantům v Ruské právnické komisi Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům). Aktivně spolupracoval s redakcemi různých novin a časopisů. Byl členem Svazu ruských studentů v ČSR, strany Rolnické Rusko a od r. 1930 členem Národního svazu nového pokolení – Národního svazu práce. V letech 1933 – 1934 pořádal pro širokou veřejnost kritické přednášky o politice a ekonomice Sovětského Svazu. Na konci 40. let žil v Německu. Později odjel do Maroka, žil a pracoval v Mazaganu. V r. 1952 se stal hlavním redaktorem časopisu Afrikanskije zapiski. V r. 1955 vystoupil z Národního svazu práce a začal spolupracovat s časopisem Tribuna svobodnych solidaristov. Spolupracoval rovněž s pařížskými novinami Russkaja mysľ a nakladatelstvím Posev. Zemřel při dopravní nehodě, Byl pohřben na místním hřbitově v Casablance. Pseudonym: Rej Lochmač.