Andrej Davidovič Karakoz

Karaim (příslušník krymského národa). Základní vzdělání získal v Kyjevě, od r. 1915 studoval na osmiletém Soukromém chlapeckém gymnáziu A. J. Flerova v Moskvě. Současně studoval na konzervatoři hru na housle a navštěvoval přednášky na Fyzikálně-matematické fakultě Moskevské univerzity. Po vypuknutí občanské války vstoupil do Dobrovolnické armády, kde sloužil v 1. armádním sboru generála A. P. Kutěpova. Od r. 1918 sloužil u dělostřelectva. Byl raněn a později převelen ke zdravotnické rotě. V r. 1920 byl evakuován ze Sevastopolu do Konstantinopole a odtud na poloostrov Gallipoli. Od r. 1921 pokračoval ve studiu na ruském gymnáziu v Konstantinopoli. Společně s ním přijel do Československa do Moravské Třebové, kde v r. 1922 odmaturoval. V letech 1922 – 1926 studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně, v r. 1928 složil státní zkoušku a pokračoval ve studiu na Vysoké škole veterinární. Od r. 1928 působil jako volontér všeobecné a speciální genetiky na Vysoké škole zemědělské v Brně, v r. 1932 obhájil doktorskou práci a obdržel titul doktora technických věd a stal se asistentem katedry všeobecné a speciální zootechniky Vysoké školy zemědělské. Od r. 1935 byl zaměstnán v Zemském výzkumném ústavu zootechnickém. V r. 1936 se stal kontrolorem výtěžnosti a kvality masa v Brankách na Moravě. Během druhé světové války byl aktivně činný v Národní revoluční armádě, zabýval se získáváním chemikálií pro výrobu výbušnin, kurýrní službou mezi Prahou a Brnem a pořizováním ruských názvů pro mapy. 11. května 1945 byl zatčen jednotkami NKVD a převezen do repatriačního tábora v Kladrubech u Vlašimi, na začátku června 1945 byl díky prokázané odbojové činnosti propuštěn. V r. 1946 byl jmenován přednostou Ústavu technologie jatečních výrobků. V r. 1948 byl na Ministerstvu zemědělství v Praze pověřen organizací inseminace v Československu, v letech 1949 – 1950 byl přednostou Zemských výzkumných ústavů pro výrobu živočišnou v Brně. V r. 1951 se stal odborným vedoucím Výzkumného ústavu pro chov prasat v Kostelci nad Orlicí, v r. 1955 vedoucím oddělení plemenářské biologie Výzkumného ústavu výroby živočišné Československé akademie zemědělské v Uhříněvsi. V r. 1956 se přestěhoval na Slovensko, kde pracoval ve Výzkumném ústavu živočišné výroby ve Vigľaši a od r. 1963 ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Nitře. Zároveň přednášel na nitranské Vysoké škole zemědělské. Podílel se na budování zootechnického výzkumu v Československu, organizaci inseminace hospodářských zvířat, uplatňování poznatků genetiky v plemenářské biologii a chovatelské praxi. Rozpracoval základy fenogenetiky užitkových vlastností, metodiku technologických a chemických analýz aj. Je autorem téměř 160 vědeckých a odborných prací, které publikoval v Československu a v zahraničí. Byl členem Svazu ruských studentů v ČSR, Československé zemědělské akademie, Slovenské zemědělské akademie, Československé společnosti zootechnické a veterinárních lékařů, Biologické společnosti, členem vědeckých rad výzkumných ústavů, České obce sokolské, Svazu československo-sovětského přátelství a Svazu protifašistických bojovníků. Byl členem redakční rady časopisu Živočišná výroba a měsíčníku Náš chov.