Sergej Josifovič (Osipovič) Karcevskij

Od r. 1903 učil na provinčních školách, poté se stal ředitelem městské knihovny v Nižním Novgorodu. Byl členem Strany socialistů-revolucionářů (eserů). V r. 1906 byl v Moskvě zatčen, po ročním věznění utekl do Švýcarska. Studoval na Ženevské univerzitě. V březnu 1917 se vrátil do Ruska. Účastnil se zasedání Moskevského lingvistického kroužku. Prozatímní vláda ho vyslala do Švýcarska. Po Říjnové revoluci se K. do Ruska již nevrátil. V r. 1920 odjel do Francie, kde přednášel na Štrasburské univerzitě. V r. 1922 přijel do Československa. Počátkem 20. let se podílel na založení časopisu Russkaja škola za rubežom a stal se jedním z jeho redaktorů. Působil na Univerzitě Karlově, nejprve jako soukromý docent, později jako profesor. V letech 1922 – 1925 vyučoval ruštinu na Ruském reálném reformním gymnáziu ve Strašnicích a v Ruském pedagogickém institutu J. A. Komenského. Současně byl ředitelem Slovanského ústavu v Ženevě. Od r. 1925 spolupracoval s pražským emigrantským nakladatelstvím Plamja. V letech 1925 – 1926 dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV. Patřil k zakládajícím členům Pražského lingvistického kroužku. Byl členem Pedagogické kanceláře pro základní a střední ruské školy v zahraničí, Svazu ruských pedagogů středních a základních škol v ČSR a Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR. Publikoval v časopisech Slavia a Prager Presse. V r. 1928 odjel do Švýcarska. Byl jedním ze zakladatelů ženevské lingvistické školy, v r. 1938 byl jmenován profesorem Ženevské univerzity.