Nikolaj Andrejevič Kelin

Absolvoval Usť-Medvedické reálné učiliště a v r. 1913 začal studovat v Imperátorském lesnickém institutu v Petrohradě. V r. 1914 absolvoval kurzy Konstantinovského dělostřeleckého učiliště a poté byl odvelen na frontu. V lednu 1918 se vrátil domů. V r. 1919 vstoupil do Dobrovolnické armády, kde sloužil u dělostřelectva. V listopadu 1920 byl z Kerče evakuován přes Konstantinopol na ostrov Lemnos. 29. října 1921 odjel společně se skupinou studentů z Turecka a počátkem r. 1922 přijel do Československa. V r. 1927 dokončil studia na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po studiu nastoupil jako lékař do nemocnice v Hradci Králové, později působil jako obecní lékař v Košeticích v okrese Pelhřimov a v Hořepníku u Pacova. Od konce r. 1934 pracoval jako městský lékař v Želivě u Humpolce. Získal československé občanství. V Praze vydával časopis Litěraturnaja kazačja semja, publikoval v různých kozáckých periodikách. V r. 1937 vydal básnický sborník, ve kterém vzpomíná na dětství a mládí na Donu. Od r. 1938 byl členem redakce časopisu Russkij vrač v Čechoslovakii (od r. 1939 Russkij vrač v Čechii i Moravii). V květnu 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, v červnu byl z vazby propuštěn. V prosinci 1945 byl opět zatčen, tentokrát českou policií, za publikaci veršů v časopise Kazačij vestnik. Ačkoliv tyto verše byly v časopise otištěny bez souhlasu autora, byl K. propuštěn až v květnu 1946 pro nedostatek důkazů a po peticích podepsaných předsedy MNV a pacienty z obcí jeho obvodu. Další petice pomohly K. zůstat v Želivě na postu lékaře po únoru 1948. Na radu generála Kovylina, kozáka, který mu zachránil život, vstoupil do KSČ, protože to byla jediná možnost, jak dál léčit své pacienty (v r. 1968 ze strany vystoupil). V 50. letech pečoval v Želivském klášteře o vězně z řad katolických kněží. V r. 1957 navštívil SSSR, setkal se i s M. Šolochovem. O tomto setkání napsal článek, otištěný v r. 1958 v periodiku Praha-Moskva. Během svého života vytvořil rozsáhlou sbírku obrazů především ruských malířů. V r. 1996 byla vydána část jeho vzpomínek (Kazačja ispoveď, Moskva, Vojenizdat). Byl pohřben v kryptě ruského Chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze.