Dmitrij Pavlovič Kišenskij

Pocházel ze šlechtické rodiny. Maturoval na gymnáziu v Tveru. Vystudoval Lékařskou fakultu Moskevské univerzity (1883). Od r. 1894 studoval ve Francii a Německu. V r. 1896 se stal prosektorem na katedře patologické anatomie Moskevské univerzity. V r. 1902 byl jmenován mimořádným a později řádným profesorem Novorossijské univerzity v Oděse, kde založil patologicko-anatomický ústav. V letech 1912 – 1917 byl rektorem univerzity. Od r. 1918 byl ředitelem Vyššího agronomického institutu v Oděse. V r. 1919 emigroval do Konstantinopole, odkud odjel do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V Bělehradě pracoval jako prosektor ve státní nemocnici a konzultant vzdělávacích institucí při úřadu vládního zplnomocněnce pro péči o ruské běžence v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Inicioval vznik Spolku rusko-srbských lékařů v Bělehradě a Spolku pro pomoc ruským studentům. Byl členem Společnosti lékařské pomoci ruským běžencům. V červnu 1923 přijel do Československa. Byl hlavním lékařem Komitétu pro umožnění studia ruských studentů v Praze. Byl předsedou lékařského oddělení Univerzity Karlovy při Komitétu pro umožnění studia ruských studentů (do r. 1929), lékařské komise Ruské právnické fakulty v Praze a Výboru pro boj s tuberkulózou při Společnosti ruských lékařů v ČSR, místopředsedou Ruské akademické skupiny, čestným členem Spolku ruských lékařů v ČSR a členem Výboru Ruského Červeného kříže a Jednoty ruských emigrantských studentských organizací. Je autorem prací z oboru anatomické patologie cholery a moru. Vyvinul novou metodu pro léčbu tuberkulózního zánětu pobřišnice. Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.