Prokopij Diomidovič Klimuškin

Pocházel z rolnické rodiny. Získal základní vzdělání, pracoval jako venkovský učitel. Od r. 1905 byl členem Strany socialistů-revolucionářů (eserů). V r. 1907 byl odsouzen k dvanáctiletému pobytu ve vězení. Po propuštění v březnu 1917 se stal členem Samarského městského zastupitelstva, delegátem Ústavodárného shromáždění za Samarskou gubernii, členem Výboru členů Všeruského ústavodárného shromáždění (KOMUČ) a jeho rady. Poté, co admirál A. V. Kolčak svrhl 18. listopadu 1918 v Omsku vládu Ústavodárného shromáždění, vystupoval proti jeho diktatuře. 24. července 1919 odplul s čs. legionáři na lodi Archer, v Československu žil od 1. září 1920. Ve 20. letech si zřídil ruské knihkupectví na Podkarpatské Rusi s pobočkami v Mukačevu a ve Svaljavě. Od r. 1926 byl zaměstnán v obchodě knihkupce F. Lukavského a od r. 1927 prodával v knihkupectví Russkaja starina. V r. 1931 si pořídil obchod s potravinami a v r. 1932 obchod s ovocem a zeleninou. Od r. 1940 měl knihkupectví, ve kterém prodával i kancelářské potřeby. Byl členem redakce časopisu Volja Rossii, publikoval v časopise Země. Byl členem Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům), Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, Rady profesorů Ruské lidové univerzity, revizní komise Iniciativní skupiny v Praze a tajemníkem Spolku účastníků volžského povstání v r. 1918. Byl jedním ze zakladatelů Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV. V květnu 1945 se zúčastnil Pražského povstání. 25. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a následně odsouzen k pěti letům v nápravněpracovních táborech (Vladimir). Po vypršení trestu mu byl jako místo pobytu určen Krasnojarský kraj. V létě 1956 se vrátil do Prahy. 12. července 1992 byl rehabilitován.