Nikolaj (Mikuláš) Ferdinandovič Konček

(12. 4. 1900, Petrohrad – 16. 8. 1982, Bratislava), meteorolog, klimatolog. Jeho otec byl Slovinec žijící v Rusku a matka Ruska. Po maturitě na švýcarském gymnáziu v Petrohradě (1917) začal studovat na Matematické a fyzikální fakultě Petrohradské univerzity a současně praco­val jako volontér na Observatoři pro meteorologii a zemský magnetismus v Pavlovsku. V r. 1920 emigroval do Československa, od r. 1921 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Studium dokončil v r. 1925 s titulem doktora přírodních věd. Od r. 1924 pracoval jako asistent prof. S. Hanzlíka v Ústavu pro meteorologii a klimatologii při Univerzitě Karlově. V prosinci 1926 nastoupil jako vědecký pracovník do Státního meteorologického ústavu v Praze, v letech 1937 – 1939 byl vedoucím synoptického oddělení ústavu. V r. 1937 se stal zástupcem vedoucího Státního ústavu meteorologického na státním letišti v Ruzyni, v r. 1938 byl pověřený vedením správy letec­ké povětrnostní služby. Od r. 1939 žil na Slovensku, kde se stal ředitelem Státního hydrologického a meteorologického ústavu v Bratislavě (do r. 1950). Od r. 1939 přednášel me­teorologii a klimatologii na Vysoké škole technické a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského (v letech 1940 – 1954 Slovenské univerzity) v Bratislavě a v letech 1950 – 1953 na Masarykově univerzitě v Brně. V r. 1946 založil Ústav meteorologie a klimatologie a stal se jeho ředitelem. V letech 1948 – 1951 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Slovenské univerzity a v letech 1951 – 1954 jejím proděkanem. V letech 1950 – 1954 přednášel externě na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně. V letech 1954 – 1962 byl externím ředitelem Geografického ústavu Slovenské akademie věd a v letech 1964 – 1966 stál v čele Ústavu meteorologie a klimatologie Slovenské akademie věd. V r. 1957 vzniklo pod jeho vedením vědecké Laboratorium meteorologie a klimatologie při Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského (později Ústav meteorologie a klimatologie). Jako pedagog působil K. do r. 1974. Vědecky pracoval v oblasti meteorologie a klimatologie. Jeho index zavlažení (1958) se stal základem pro vymezení klimatických oblastí na Slovensku. V r. 1953 získal československý patent na geligraf (námrazoměr). Je autorem 70 odborných prací a učebnic. Byl členem Mezinárodní meteorologické organizace, členem výkonného výboru Mezinárodní asociace meteorologie a fyziky ovzduší Mezinárodní geodetické a geofyzikální unie, čestným členem Maďarské meteorologické společnosti, Polské meteorologické a hydrologické společnosti, Německé meteorologické společnosti, Zeměpisné společností při ČSAV, Geografické společnosti při Slovenské akademii věd, dopisujícím členem Slovenské akademie věd a Československé akademie věd. Byl vědeckým tajemníkem (1956 – 1960) a místopředsedou (1960 – 1961) Sekce matematiky a přírodních věd Slovenské akademie věd. Jeho jméno dnes nese planetka č. 3003.