Vasilij Michajlovič Krasnov

Vystudoval Stavropolské klasické gymnázium (1896) a Právnickou fakultu Petrohradské univerzity (1904). V letech 1902 – 1905 redigoval noviny Severnyj Kavkaz a v r. 1906 stavropolské noviny Golos. Působil jako státní zástupce Stavropolského okružního soudu, byl předsedou Stavropolského městského zastupitelstva a Stavropolského gubernského výboru pro veřejnou bezpečnost. Během první světové války spolupracoval se Všeruským svazem měst, pomáhal nemocným a raněným vojákům. V r. 1919 byl členem Zvláštní komise při vrchním velitelství Ozbrojených sil Jihu Ruska. V únoru a v březnu 1920 byl ministrem spravedlnosti jihoruské vlády. V listopadu 1920 byl právním poradcem Úřadu hlavního vojenského sanitárního a lékařského inspektora. 3. listopadu 1920 byl na lodi Jalta evakuován ze Sevastopolu na ostrov Chalki, kde žil do ledna 1921. V r. 1921 se stal členem Lidového svazu za osvobození jihovýchodu v Konstantinopoli. V témže roce odjel do Německa a od 19. prosince 1923 žil v Československu. Působil v kulturním a vzdělávacím oddělení Všekozáckého zemědělského svazu v Praze. Od roku 1925 až odchodu do důchodu v r. 1942 pracoval jako tajemník rady a vědecké komise Ruského zahraničního historického archivu. Přispěl k archivaci mnoha dokumentů a osobních fondů. Přednášel na právnických kurzech Ruské svobodné univerzity v Praze. Byl členem vedení Charitativní společnosti pro pomoc vězňům v Rusku, členem revizní komise Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům), Svazu ruských válečných invalidů, Svazu Stavropolců a Společnosti přátel Ruského domova. Během druhé světové války byl do května 1945 internován v německých koncentračních táborech. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.