Grigorij Grigorjevič Krivošein

Pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval 3. moskevskou kadetní školu, Nikolajevské inženýrské učiliště (1889) a Nikolajevskou inženýrskou akademii (1894). Od r. 1903 byl mimořádným a od r. 1913 řádným profesorem Nikolajevské inženýrské akademie. Od r. 1913 byl asistentem v Technologickém institutu v Petrohradě. Byl autorem dvou petrohradských mostů – Boľšeochtinského a železničního Finského a mostů v Moskvě (Borodinský). Za první světové války řídil stavbu mostů na Visle (1914). V r. 1918 se stal hlavním inženýrem na železniční stanici ve Volchově (Volchostroj). V r. 1919 byl zatčen, počátkem roku 1920 byl na přímluvu představitelů Červeného kříže propuštěn. V srpnu 1921 s rodinou opustil Rusko. Přes Finsko odjel do Estonska, kde byl zaměstnán na Ministerstvu železnic. 31. prosince 1921 přijel do Československa. V letech 1922 – 1939 působil jako smluvní profesor mostního stavitelství a stavební mechaniky na Českém vysokém učení technickém v Praze. Byl členem Masarykovy akademie práce a Ruského vědeckého kolegia. Od r. 1924 byl předsedou stavebního družstva Profesorský dům. V r. 1927 obsadil první místo v konkurzu na stavbu mostu v Kovnu. Vypracoval např. projekt mostu nad Nuselským údolím v Praze (nebyl realizován), a železničních mostů přes Labe (např. v Děčíně). V r. 1945 odjel do Francie.