Nikolaj Grigorjevič Krivošein

Střední vzdělání získal v osmiletém Reálném obchodním učilišti V. N. Teniševa a vysokoškolské v Institutu dopravních inženýrů (1918) se specializací na hydrotechniku a aerodynamiku. Od června do října 1918 pracoval v hydraulické laboratoři Institutu dopravních inženýrů a souběžně u petrohradských městských elektrických drah. Od října 1918 do dubna 1921 byl ředitelem stavby malé centrály Ruských státních hydroelektrických podniků ve Volchovu a od května do srpna přednášel a vedl praktická cvičení z aplikované aerodynamiky1921 v Institutu dopravních inženýrů. Z Ruska emigroval do Estonska spolu s rodinou v srpnu 1921, 31. prosince 1921 přijel do Československa. Od listopadu 1922 do července 1923 byl zaměstnán ve Škodových závodech jako konstruktér. V letech 1923 – 1927 přednášel na Českém vysokém učení technickém, v r. 1926 tam obhájil doktorskou disertační práci. 7. února 1927 se vrátil do zaměstnání ve Škodových závodech a pracoval zde do ledna 1930. Prováděl průzkum pro stavbu vodní elektrárny na Váhu. Byl členem Vědeckého kolegia při Komitétu pro umožnění studia ruských studentů v ČSR. V r. 1930 odjel s rodinou do Argentiny. Stal se profesorem a jedním ze zakladatelů Matematicko-fyzikální fakulty na Národní univerzitě v Asunciónu a poté profesorem na univerzitě v Buenos Aires. Koncem 60. let se vrátil do SSSR. Pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v laboratoři vodních staveb Institutu energetiky Kazašské SSR.