Alexandr Nikolajevič Kubarev

Absolvoval Livenské reálné učiliště (1914). Studoval na moskevském Institutu železničních inženýrů a na Oděské škole pro přípravu praporčíků pěchoty. Účastnil se první světové války. Do revoluce v r. 1917 se podílel na činnosti mládežnického křesťanského hnutí (YMCA). Účastnil se občanské války. V dubnu 1920 byl evakuován na lodi Cherson na Kypr, poté odjel do Řecka a Turecka. V r. 1922 přijel do Československa. Vystudoval Vysokou školu inženýrského stavitelství ČVUT (studium dokončil v r. 1927). Pracoval v oboru, zároveň přisluhoval při bohoslužbách v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Získal československé občanství. Na začátku 30. let se usadil na Podkarpatské Rusi, kde byl zaměstnán v užhorodské městské správě. Zabýval se výstavbou přehrad. V r. 1939 se vrátil do Prahy. Byl členem Ruského křesťanského studentského hnutí a členem vedení Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR, Svazu ruských studentů v ČSR a Svazu ruských válečných invalidů. 16. dubna 1949 byl zatčen, deportován do SSSR a „za antisovětskou činnost za občanské války a účast v bílých emigrantských organizacích“ byl odsouzen k deseti letům v nápravněpracovních táborech. Propuštěn byl 20. září 1955. Po návratu do Československa byl zaměstnán ve firmě Hydroprojekt Praha. Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech. 9. května 1990 byl rehabilitován.