Ivan Ivanovič Lappo

Pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval Historickou a filologickou fakultu Petrohradské univerzity (1892). Učil na lyceu v Carském Selu a na Mariinském gymnáziu. Po obhájení diplomové práce (1901) byl jmenován soukromým docentem na Petrohradské univerzitě (od r. 1903). Do r. 1917 působil jako řádný profesor na Jurjevské univerzitě. Zabýval se dějinami ruského práva a církve, dějinami litevského velkovévodství a obyvatelstvem Ruska v 16. a 17. století. Vyučoval na Vyšších ženských kurzech, zrevidoval výuku dějepisu na středních školách v Rižském okruhu (1910). Po evakuaci Jurjevské univerzity do Voroněže v r. 1918 pokračoval ve výuce. V r. 1919 emigroval na ostrov Lemnos. V r. 1920 nabídl litevské vládě své služby jako odborník na řešení sporu mezi Druhou Polskou republikou a Litevskou republikou a vypracoval k této záležitosti memorandum. V r. 1921 přijel z Království Srbů, Chorvatů a Slovinců do Československa. Byl soukromým docentem na Ruské právnické fakultě a profesorem na Ruské lidové/​svobodné univerzitě. Vedl nedělní školu pro ruské děti v Profesorském domě. Od r. 1924 pracoval na žádost zástupce Litvy v Československu na brožuře o vztazích Litvy a Polska. Byl delegátem sjezdů Ruských akademických organizací v zahraničí. V Československu se v tisku a v rozhlase vyjadřoval k problematice, týkající se Litvy. Dále se zabýval otázkou vlivu slovanské myšlenky na život ruské společnosti a ukrajinskou problematikou. Byl členem Ruské akademické skupiny, Ruské historické společnosti, Slovanského ústavu a Bratrstva svaté Sofie. V r. 1933 odjel do Litvy, kde se stal profesorem na univerzitě v Kovnu (1933 – 1940). V r. 1939 získal litevské občanství. V r. 1941 se stal profesorem na Vilniuské univerzitě, ale téhož roku byl propuštěn. Na konci druhé světové války pobýval v Německu. Celá rodina zemřela během bombardování Drážďan.