Vladimir Ivanovič Lebeděv

Významný představitel Strany socialistů-revolucionářů (eserů). Vystudoval Tifliské pěchotní učiliště. Účastnil se rusko-japonské války, po jejím skončení opustil vojenskou službu. Aktivně se účastnil revolučního hnutí v letech 1905 – 1907. Od r. 1908 žil v zahraničí. Byl redaktorem novin Za narod. Za první světové války vstoupil do francouzské armády a stal se válečným dopisovatelem řady francouzských a ruských novin ze západní a soluňské fronty. Do Ruska se vrátil po únorové revoluci v r. 1917 a pracoval jako redaktor novin Volja naroda. Stal se ministrem Prozatímní vlády, byl členem Ústavodárného shromáždění, Ufského státního poradního sboru a členem komise, zabývající se problematikou udržení disciplíny v armádě. Na začátku r. 1918 zformoval tzv. Národní armádu Ústavodárného shromáždění, se kterou se v hodnosti plukovníka účastnil bojů. Po dobytí Kazaně se zmocnil zlatého pokladu Státní banky a účastnil se jeho přepravy do Samary. V r. 1919 byl poslán do Vladivostoku a poté do USA. Po návratu do Evropy žil krátce v Paříži a v r. 1920 přijel do Československa. Byl členem pražského Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům) a jedním ze zakladatelů a spoluredaktorem časopisu Volja Rosii (1920 – 1932). Koncem dvacátých let ilegálně navštívil SSSR. V r. 1928 odjel do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V Bělehradě se stal členem tamního Zemgoru. Působil jako hlavní redaktor časopisu Russkij archiv (1928 – 1937). Později odjel do Francie a od r. 1936 žil v USA v Chicagu. Byl členem redakce novin Novoje russkoje slovo. V r. 1942 založil Spolek přistěhovalců z Evropy. Byl pohřben na hřbitově sv. Vladimíra v Jacksonu ve státě New Yersey. Pseudonym: Alexandrov.