Nikolaj Michajlovič Leonťjev
Vystudoval Technologický institut v Petrohradě. Bojoval v první světové válce, podílel se na budování opevnění a přístavu v Kronštadtu. V r. 1920 byl evakuován ze Sevastopolu do Konstantinopole. V r. 1921 přijel do Československa a stal se profesorem na Ruském vyšším učilišti dopravních inženýrů v Praze. Byl autorem projektu kostela u mohyly ruských vojáků v Užhorodu a kostelíku v Dukelském průsmyku. V r. 1927 odjel do Argentiny, aby pomáhal ruským absolventům československých vysokých škol hledat práci v Jižní Americe. Byl zaměstnán ve firmě Cia Belga de Construkciones a jiných firmách, zabývajících se technickými obory.
Otec: Michail. Manželka: Marija Pavlovna (1871, Kyjev – 1935). Děti: (obě nevlastní, z 1. manželství Marie Pavlovny): Taťjana Jegorovna, provdaná Katkova (25. 10. 1910, Petrohrad – ?); Marina Jegorovna.
Praha VIII, Libeň, ubytovna Svobodárna, U Svobodárny 1100; Dolní Černošice; Horní Černošice 91, 94; Praha XIX, Bubeneč, Bučkova 597/27.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 223.
Незабытые могилы. Российское зарубежье: некрологи 1917 – 1997. В 6 т. Сост. В. Н. Чуваков; под ред. Е. В. Макаревич. Т. 4. Российская государственная библиотека, Москва 2004.