Andrej Vikentěvič Matusevič

Maturoval na klasickém gymnáziu v Žitomiru. V r. 1912 dokončil studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity sv. Vladimíra v Kyjevě. Před první světovou válkou byl poslán na stáž do Paříže, aby pokračoval ve studiu na tamní univerzitě. Po vypuknutí války vstoupil do armády. Během občanské války sloužil jako důstojník v dělostřelecké brigádě generála L. G. Kornilova. V r. 1920 byl evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli. V r. 1921 sloužil v hodnosti kapitána u Kornilovské dělostřelecké divize 1. armádního praporu Ruské armády v bulharském Tarnovu. Na konci téhož roku přijel do Československa. V letech 1923 – 1924 byl ustanoven pomocnou vědeckou sílou v Ústavu technické fyziky a teoretické a fyzikální chemie v Praze, od r. 1927 v Ústavu nižší a vyšší geodézie České technické vysoké škole v Brně. V r. 1928 složil první a v r. 1935 druhou státní zkoušku na oddělení zeměměřičského inženýrství. V r. 1935 byl jmenován smluvním vědeckým aspirantem a asistentem při 1. ústavu nižší a vyšší geodézie. V témže roce získal československé občanství. Byl předsedou Gallipolského krajanského spolku v Brně, členem Ruské akademické skupiny v ČSR a Odborového svazu ruských inženýrů a techniků v protektorátu Čechy a Morava. 26. dubna 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a 26. července odsouzen k deseti letům v nápravněpracovních táborech (Karaganda, Karlag). Po propuštění se v r. 1955 vrátil do Československa. 9. července 1991 byl rehabilitován.